Zapomenuté hory... Rychleby... Třetí ročník a moje třetí účast, to už je skoro tradice... Ale popořádku. V pátek večer dojíždíme do Račího údolí, asi fakt pozdě, protože všichni známí už spí. Dáváme pivisko, já vzpomínám na loňské patálie se zapomenutým číslem, žádné další vtipné historky nemám a srandovní tím tuplem ne. Plánuji, že večer udělám prohlášení 
Protože jsme svědomití, tak jdeme taky spát, letos do srubu. Já, Břeťa, Standa a Dan. S Danem jsem toho zažil hodně, ale o běhu to rozhodně nebylo
Ráno... Probouzím se v lehkém stresu, protože celou noc slyším, jak venku leje! Ale kdeže, to jen sruby jsou hned u potoka, který krásně zurčí. Venku je kouzelně barevné podzimní ráno. Dan vytahuje další kempingové vychytávky a připravuje mi skvělé kafe. Běžec a barista v jedné osobě mezitím kecáme s NVPP a máme pohodu. Pět minut před devátou řeší Vojta, že nemá triko na závod. Detail. V 9 tedy vybíhají 46ky. Zatleskáme a jdeme taky do finální přípravy na dětskou trať.
9:59... Asi počtvrté kontroluji, že mám připnuté číslo. Ano, mám. Letos jdu po lehku. Nebudu přece sebou tahat batoh, ne? Takže kofola do ruky a...
10:00... Start, klasika, na pohodu, nepřepálit to, hmm, je vedro. Jde to dobře. Tak nějak jdeme spolu s Danem do doby, než mi uteče
12:00... Běžím z mírného kopečka a strašně mě zajímá kolik je hodin. Vnitřně cítím, že to je lepší než loni. Hm, 2 hodiny za mnou. Plus mínus. Dobrý...
12:01... Ležím na zemi, křeč jako kráva, někdo mi pomáhá na nohy. Sekunda nepozornosti. Taky klasika. Snad to rozchodím. Ale není to ono. Na občerstvení dolívám kolu a cupitám dále. A už ho mám De Peyraca, totiž Dana. Taky křečuje, tak jdeme spolu tací dva invalidi... Výhledy kouzelné, ale dneska si je neužívám. U křížku NEBE bych nejraději zůstal. No jo no. Kolik zbývá... Asi 5 km. To už nějak dokopeme V plné rychlosti mě předbíhá Kačka. Tak to ne. Ale jo. Utíká mi. Výstup na zříceninu Rychleby mi vrací předloňské pocity zmaru a únavy. Kilometr za patnáct minut. Nejde to a kofola nezabírá. Zastavuju, asi podesáté na deseti metrech a dávám hroznový cukr. Ploužím se dál a konečně zase trochu cupitám. Kazatelny, cvak kontrola a dolů z kopce. Běžím do cíle, kde už mě vítají Standa (už tam je asi 40 minut, borec!) a Kačka.
Resumé... Oproti loňsku zlepšení o 16 minut. Divné. Loni jsem měl daleko lepší pocit. Studená sprcha a Keprník dvanáctka mě nakopne a svět zase vypadá líp
Resumé2... Sedíme v kruhu NVPP, kecáme. Mám ty lidi rád, jsou to borci. Renda na bedně. Helča na bedně. I ti, kteří zrovna na bednu nedosáhli...
Resumé3... Někdo se ptá na moje avizované večerní prohlášení. To jsem si zase naběhl... Ale možná bych ten maraton mohl hecnout. Uvidíme
PS: ke křížku NEBE dojíždím s Břeťou autem po cestě domů... Je tady fakt krásně...
