Už nějakej ten pátek mám v hlavě, že bych napsal pár řádků o tom, co mi ty boty s nic podrážkou a dopadem přes špičky vlastně daly... Začnu asi tam, kde to všechno začalo a to u Matěje, který se už druhým rokem věnuje minimalistickému běhu. Pamatuju si, jak tehdy začal běhat s palem na boso v takových divných botech, které byly, jakože skoro z ničeho. Vyloženě ponožky na běhání. Zůstával mi nad tím rozum stát.
Je jaro minulého roku, do mých rukou se dostává běžecká bible Born to Run a očividně je všechno špatně a jinak. Každý je jiný a na každém je, v co uvěří, nebo ne. Já jsem po přečtení podlehl touze zout boty a běhat bez nich tak, jak to dělali naši pra…dědečkové. Ale jak by to vypadalo..vyběhl bych a po hodině bych se vrátil s namoženými svaly a o chodidlech ani nemluvím. Proto jsem se začal zajímat o nějaké ty botičky, v kterých bych měl stejný pocit běhu na boso a zároveň by mně chránily před „světem“.
V tu dobu vyšel nový model 2013 „emté stodesítek“ a Mates básnil, jaké to jsou super botky a že si je budou kupovat. Trošku jsem je předběhl, objednal si je dřív a měl jsem možnost je jako první vyzkoušet. Něco takového si obout a jít běhat, to se ani nedá popsat. To si je musíte koupit a sami se přesvědčit. Nejlépe investovaných 1500 v životě.
Čas plynul, s ním i nevydařené závody jako je B7 a 5BV, na nichž když nemáte natrénováno, tak tam nemáte co dělat. Závody dvojic, při nichž si parťáka prostě nevyberete dle sebe. Proto jsem se rozhodl, že když už běhat a závodit tak za sebe. Jedině tehdy se v tobě ukáže, čeho seš schopný dosáhnout.
V tu dobu jsem začal trošku víc běhat. Jednak to bylo tím, že jsem se připojil k Matesovi a Palovi (běhání s něma mně prostě neskutečně baví) a taky tím, že mi přišla pod ruku kniha Eat and Run od Jurka. 300 Strhujících, epických a emociálních stránek. Až teď jsem si nějak uvědomil, že miluju tu čirou radost z běhání. To, že si obujete boty, vyběhnete a nic vám v tom nebrání.
Momentálně mám pár dnů po LH24, a tak bych se s váma „dokud to bolí“ podělil o pár dojmů z tohohle trošku na hlavu závodu…
…už jsme ubytováni v hotelu Sepetná na čtyřech metrech čtverečních a náladička začíná pomalu vzrůstat na závodící. Jsme vysmátí jak vždy a z našeho týmu se stává středobod hlavní místnosti. Zbývá asi půlhoďka do startu, tak jsme zčekli povinnou výbavičku, hodili na sebe termo do -20 a s Matesem seběhli dolů na start. Tam jsme si prohlídli pár našich nekámošů salomonských, které moc nemáme v lásce a žhavili se na start…bylo to všechno nějak rychle, protože najednou ten borec na pódiu odpočítaval k tomu řvala siréna a až teď jsem si uvědomil..doprdele já fakt startuju na LH24..to bude dobré porno..startovní čelo nám kapečke odběhlo, ale plán byl jistej..nepřepálit začátek a vůbec všechno, takový závod se nevyhrává za prvních 10h. Najednou jsme probíhali kolem našeho dreamteamu, který nám udělal cool vysmátou fotku a pak už to bylo jen o nás a 11,5 km bolícím okruhu…
...první okruh..joo super, zjistil jsem, že trasa kterou jsme běželi na tréninku před Vánocemi vlastně není vůbec trasou letošního ročníku. Všechno šlo hladce, i severní sjezdovka nějak rychle a dolů no čisté porno..tam nám salomoňáci ukázali, jak se to nedělá a najednou jsem byl na Sepetné, kde mně čekala Terka. Venku teplý čajíček pusa a fičelo se dál. Do gastra jsem ani netáh..musel jsem mít přece nějakou motivaci na další kolo že..jídlo :-*
..druhý už tak sladký nebyl. Pod lyskou krizovka, takže rozinečky a ipod šel na řadu. No než jsem se nadláb, sluchny rozmotal, nějak mi zabylo zimka a voda v hadičce mi nějak zmrzla…tvle suška jak pes tak sem to mačkal v ruce zahříval a na lysce to odmrzlo a já se mohl napít. Museli jste často pít a mít tam teplý čaj, aby vám to nezamrzlo, jenže to jsem zjistil až při čtvrtém okruhu..jsem na Sepetné a já si užívám toho RAUTu co pro nás připravili..klasika houska šunka sýr..no paráda..
..třetíokruh si ani moc nepamatuji..jen vím, že nahoře nějak moc foukalo a že mi hrál celou dobu song crystallize od lindsey..jsem najednou zase nějak dole, opět si užívám toho spousty jídla a jde se na další okruhy…
…před pátým mi bylo sděleno, že až po něm si můžu dát trošku přestávku a jít se vyspinkat, tak jsem šel..bylo mi celkem fájn, připraven tam těch 10 okruhů otočit, ale pátý byl tak trošku osudný…narostl mi na patě takový puchýř, že nešlo sbíhat a já byl z lysé na sepetné asi až za hodinu..promrzlý, bezmocný, unavený..nevěřili byste, jak takové jedno kolečko na lysou úplně zdeptá a vysílí člověka. Už ani moc nepomohly řeči od Kiliena ..50% mental x 50% physicall, ale stále mě držely při smyslech a v domnění, že tomu tak je.
Do Sepetné jsem tak nějak dokulhal, pořádně se nadláb a šel to vyležet nahoru…s domněním, že už nejspíš nepůjdu. I kdybych mněl vůli jakkoli silnou, ta bolest už jenom z chození ji vždycky předčila. Spinkal jsem jako malé děcko, mezitím můj parťák točil další dva kola a já měl z něho neskutečnou radost, že alespoň někdo z nás je na trati a drtí to tam. Pro mě neskutečný výsledek, jsem za sebe moc rád a pro vás co to nešli..to musíte prostě zkusit a zažít si to;)
..jenomže bych tohle neudělal a nezvládl bez supr fájn lidí, kteří si zaslouží větší obdiv…lidi, kteří kvůli nám nespali a dělali jak jsme si pískali. Díky moc vám třema..simi, miláčku a pali..bez vás by to nebylo ono a hlavně vy máte zásluhu na našich výsledkách. Taky zmíním dva neskutečné bojovníky marťase a aničku, kteří do toho dali vše a mají můj obrovský obdiv.
