Tenhle závod byl trochu jiný, ne v tom kolik jsme toho naběhali a nebo jak se kdo vytrápil, o tomhle tentokrát psát nechci.......Od rána jsem potkával spousty lidí, se kterými jsem se zastavil, někdy to bylo jen podání ruky a pozdrav, jindy pár slov jak jde život nebo naopak jak nejde. Jo, řeknete si, vždyť to je přece normální, jenže tady snad byli všichni co znám! Rychlíci co pravidelně běhají v čele, stejně tak ti co jim na umístění až tak nezáleží a bojujou hlavně sami se sebou. Jasně, domácí závod, na který maj všichni blízko, jenže takových už letos bylo a vzdálenosti byly daleko vstřícnější než je horský maratón, tak proč? Že by právě proto?
Jenže ono je to vlastně úplně jedno! Hrozně moc mě zahřálo u srdíčka každé setkání, každá gratulace, kterou jsem po doběhu mohl dát či přijmout. Úsměv, vzájemný respekt a sdílená radost jsou daleko důležitější než jakékoliv umístění. Vždyť k čemu je vám bedna, když vám ji okolí a soupeři nepřejí a nemají z ní stejnou radost jako vy.
Takže díky moc vám všem co jste tam byli a ztratili se mnou byť jen malou chvíli, vážím si vás i vašich výkonů, ať jsou v kterékoli části závodního pole. Jste pro mě duch běhu ( duch NVPP :) ) který když je, dokáže s lidskou motivací divy. Díky.
Ps: Jsem děsná povaha a v rámci svého vtipkování dokážu ( ač zcela neúmyslně ) některé lidi urazit, za což se vám upřímně omlouvám.
