Prostě vypni hlavu ....

Na podzim 2014 jsme na procházce s Ivana Mrózková a Marcela Martynková potkaly na Javorovém starostku Třince. Tehdy se cosi hovořilo o 50 jejích výstupech a o Javorový vrch - Super challenge. A my z hecu – když může starostka 50, my dáme 60. Nějak to zrálo a já se do toho Javoše začala obouvat v únoru 2015. Potkala jsem tam Kateřina Bocková a ta mě přivedla do Fit Factory Třinec, a tak to pomalu začínalo nabírat obrátky – s Marcelou jsme dokonce došly do cíle Malofatranské 50 i legendární B7. Od září založil běžeckou skupinu Martin Fousáč Hamrozi a do Run and Core se přidal i Michal Šimon. A tak jsem začala posilovat, běhat a sama sebe brát vážně. Výstupy na Javoš se změnily z jednoduchých po sjezdovce na běhací křížem krážem. Kopce jsou výborná terapie. Vylezeš z auta s hlavou plnou problémů a na první cestě je to pryč – jsi rád, že dýcháš
Když mi v lednu nabídl Michal, ať s ním jdu jako parťák B7 a dokonce za NVPP tým, první, co mě napadlo, že si dělá srandu. A najednou jsem se v euforii ocitla i na startovní listině Peruna. Závodu, na který jsem v roce 2015 jela z Mostů u Jablunkova na kole zafandit. V Tyře jsem svou výpravu vzdala – však vzpomínáte – byla zima, mlha, nic pro holky…..a tehdy jsem si řekla, děvče, ty si ten závod jednou vychutnáš. Sama sobě jsem si postavila laťku pjerunsky vysoko.
A ten den je tu a já stojím na startu s legendami NVPP. Na startovní listině je i Miluška Bieleszová z 1. běžeckého v Jablunkově – můj tajný vzor. Někde je i Anička Walaská, na kterou pomyslím vždycky, když už další stoupák nemůžu vyfunět – protože Anička ta by ho dala s přehledem. Ne, nepodlamujou se mi kolena – mám sebou parťáka Bohdana Muchu, loňského javošáckého pětistovkaře, ten sice není zdravotně ok, ale slíbil mi, že mě aspoň na Šindelnou potáhne. Někde před námi pofičí parťák Michal a v Tyře bude čekat parťák Marcela. Myslím na Olga Cicha – před týdnem dala na fcb knihu Běžkyně, a tak i já se nakonec začetla do jedné – od Chrissie Wellingtonové. Prostě vypni hlavu, zapomeň na močový měchýř, na měsíční cyklus, na bolest. Prostě jen běž. Protože život je bez hranic.
Nechci vědět čas, vypínám mobil a jediným limitem je, abych to udýchala. 3krát pád na dršťku, koleno na kaši, jsem samá modřina, několikrát už skoro brečím a před slalomákem mě bere na zvracení. Ale Bohdan je pořád po boku. A pak potkáme na posledních metrech chlapíka a z řeči vyplyne, kolik že je vlastně hodin. Panebože, takže my to dáme pod 8 ? Nakonec za 7:39. Miluško Bieleszová jsi přede mnou jen o 29 minut.
Myslím, že jsem ušla kus cesty. Perune, parťáci a všichni kolem Javoše - díky. Nikdy nevíte, kdo Vás na Vaší cestě bude inspirovat a pro koho budete inspirací Vy. Proto mějte srdce otevřené.