Vše začalo tím, že jsme byli momentálně bez auta a tím pádem dopravu bylo nutno řešit jiným způsobem. Běžet až do Hrádku, to bychom sice mohli, ale nevím jak by se nám pak podařilo doběhnout závod a byla tu i pravděpodobnost že to přežijeme, tedy i nutnost dopravy zpátky. Ještěže české dráhy pořád fungují ( tímto zdravím Sváťu ) a tak to klaplo rychle i levně.
Prezentace byla jen kousek od nádraží, takže no problemo, ikdyž nezapomentuelné zážitky z minulého týdne velely být ve střehu. To se vzápětí ukázalo jako zbytečnost, perfektní organizace ( bez problémů prošlo i postaršení Matesa do elitní kategorie ), vytopené šatny, občerstvení a pohodoví oragnizátoři. Vzhledem k tomu že jsme dorazili o hodinu a půl dřív, čekali jsme v šatně u krbovek a sledovali cvrkot okolo. Přicházelo čím dál více běžců, jejich hovory o desítce pod 40min ( pánové byli 50+ ) a jiné, páchaly na našem už tak zkoušeném morálu nemalé škody. Radši jsme to šli rozběhat.
Na startu se najednou objevilo nějak strašně moc lidí, kde do té doby byli netuším, ale mě svitla naděje že bych nemusel být úplně poslední. Rána a všichni vyrazili, jako kdyby je honili policajti v autě, nechápal jsem vůbec nic. Mrknu na hodinky a koukám čas hluboko pod čtyři minuty na kilák, tolik fakt nejezdím ani na kole, tak to tedy ne, to by mě mohlo zabít. Trochu zvolňuju a vím že Matesa který se tím šíleným davem nechal strhnout, uvidím až v cíli.
Jo jsou to trochu „jiný“ závody, nikdo s vámi cestou nechce moc pokecat ( zkoušel jsem to :o) ) všichni jedou tak nějak nadoraz, takže za chvíli je tady cíl. Pár stovek metrů před ním, se ke mně přidává Mates aby mě podpořil v doběhu, vypadá to že oba jsme bez újmy na zdraví a spokojení.
Mates si tentokráte připsal 6-té místo ( průměrná rychlost 4,1min/km ), což vzhledem k tomu že je mu teprve šestnáct je fakt best. Moje maličkost se došourala do cíle na 13-tém místě ( jak stylové co :o), průměr 4,7 min/km ).
