Perun už pro mě klasicky začíná v pátek. V 17:00 prezentace, v 20:00 do Třince pro Lojzu, o půl 10 přijde Tomáš. Chlapi bylo nám ctí vás ubytovat, mít pod jednou střechou tolik běžeckých borců se hned tak nepovede. Samozřejmě jsme se dívali na hokej, mluvili o různých závodech a tak. Ve 23:00 jsme šli spát. Konečně se taky jednou vyspím před závodem, super.Sobota
Ještě před tím, než se budu snažit něco napsat, vás musím upozornit na jednu věc-obvykle se snažím do článku přidat trošku vtipnosti, i když často neúspěšně, ale tentokrát to nečekejte. Perun je totiž doopravdy tvrdý závod. Ale jedna vtipná historka se nám přece jen stala. Totiž když jsme ráno jeli na prezentaci, kterou máme od domu asi jeden kilometr, trvalo nám to 30 minut. Prvně jsem si totiž zapomněl čip, pak pití, pak hlavu, pak boty. Ale naštěstí jsem si toho nevšiml až na Javorovém a tak se to nakonec vše vyřešilo. Na startu potkávám snad všecky známé běžce, nebo aspoň ty, kteří zrovna dnes neběží Špacír nebo Jesenickou stovku. S hodně lidmi si popovídám, super. Ale tímhle mi zábava končí minimálně na 6 hodin.
Závod samotný …
Závod se dá v podstatě popsat jednoduše-nový osobák na Javorový a zbytek závodu krize. Ale naštěstí jdu s Dominem Gabrysem, který to chce zabalit na 20 kilometru, protože v pondělí maturuje. Do Řeky mi to ještě nějak šlo, i když Ondra tu na mě měl už 24- minutový náskok. Ale aspoň se mi podařilo přemluvit Domina, až se mnou pokračuje až do cíle. Pak Příslop, ten je asi nejlepší na celé trati, ale od druhého občerstvení v Řece až po černou sjezdovku na Javec tragédie. Krize, prvně já, pak Domino, pak zase já, ale tyhle pocity sdílelo více lidí, a proto pod Ostrým vzdává jak Ondra, který to valil jak blázen, tak Lojza, který měl velice bolestivé křeče, a i největší borec Košutek alias Metloš. Na Ostrý to už byla totální fraška, předbíhal mě snad každý, kdo stihl časovou bránu v Řece. Ale z obávaného seběhu Ostrý- Oldřichovice se nakonec vyklubal jeden z nejlepších úseků na trati. Nikoho jsme ale nepředběhli, protože to jsme si nechali s Dominem na závěr. Na závěr byl totiž můj milovaný Javorový, který mě dokonale připravil na tuto sezónu. Tak teda už na zelené předbíháme pár borců, ale v „grand“ finále to graduje na maximum. I když tady mi odbíhá Domino, protože se tu vykecávám s Martinem, tak i přes to předbíhám pár zřízených borců. Domino mi nakonec mi nakonec uteče o 3 minuty. To mi je ale fuk, hlavně, že už jsem tu, a že bude pivo a jídlo. A konečně, Dominik udělal správnou věc, protože ten závěr jsem trochu odbyl.
První občerstvovací stanice s nejlepší atmosférou
Není nad to, když vás předběhne borec z Budějovic (1000 výškových za měsíc) na domácí půdě
Na některých závodech makám, ne jenom konzumuju- výstup na Příslop
Vyloženě na vrcholu spokojenosti- žádný kopec a šáteček v ruce
Cíl, konečně …
Málokdy jsem v cíli za 6 hodin, to jsem vždy tam v 1/3 závodu, takže super, zase jeden z mála volnějších víkendů. Samozřejmě pogratuluju si asi s milionem lidí, ale hlavně si dám pivko, polévku a smažený sýr. Počkáme tu do vyhlášení, protože jsem nejmladší a Maky minulým rokem Ondru ocenil. A vskutku. Dostávám nějaké gely od Nutrendu a čelenku. Super. Ještě si koupím botky od Dynafitu a dozvím se příjemnou zprávu, že táta je tu autem. Konec dobrý, aspoň něco dobré.
Respekt patří tomu, kterému se povedlo
-Zabloudit
-Zorganizovat tak super závod-sám Maky a Pepek (Jestli všechno nefungovalo na 100%, tak minimálně na 99,9%)
-Snášet mě celý závod (díky moc Domino)
-Pomáhat na občerstvovací stanici (můj táta a další)
-doběhnout to za 4 hodiny a vyhrát, když je to pro vás první maraton (Tomáš Lichý)
-Samozřejmě dokončit, ale i vzdát (když už to bylo nutné)
-Závodit i přes šílené bolesti a problémy s ostruhou (Košutek alias Metloš)
-Fandit na trati (speciálně moje rodina a mí kamarádi Gabka a Marek), ale i fandit mimo ni (facebook)
