Už je tomu téměř 10 let, co si nějací dva „blázni“ usmysleli, že chtějí běhat. A chtějí mít taky super team a název, který se tak trošku zapíše do historie.„A jaký mám napsat tým?“ „Napište: Nemám všech pět pohromadě.“ „To se mi tam nevleze, píšu NVPPH.“ V tu chvíli slečna na registraci vůbec netušila, že spustí vlnu, která už letí téměř deset let. NVPP (pohromadě je jedno slovo a proto H nedává smysl) je tým skvělých lidí. Někteří přichází, někteří odchází. Někteří s námi sympatizují a někteří nás nemohou vystát. Ale, stále jsme tady. Ti správní lidé totiž zůstávají.
Letem světem 2021
Ačkoliv to byl stále rok covidový, tak se dělo spoustu věcí, které stojí zato vzpomenout. Každý jedinec od začátku roku makal tak, jak jen uměl a tak, jak hlavně potřeboval. Někdo to rval hned od začátku roku (co mu covid povolil), někdo měl vlažnější start a dostal se do toho později a někdo si jen prostě užíval společné chvíle běhu, když jsme se potkali na tréninku u pětky.
Prvním testem bylo naše společné kroužení v Bystřici u řeky, kde jsme se sešli v celkem hojném počtu a testovali, jak jsme na tom. Bylo úplně jedno, jestli někdo dal 5 nebo 50 km, šlo o to to prostě zkusit. Myslím, že nejvíc bylo nakrouženo okolo 60 km v poklidu duše a s úsměvem na tváři.
Další akci, které jsem se zúčastnil já a Peťa Latka, bych nazval: maraton pod 3. Jednoho dne mi Peťa napsal, že by chtěl pacera na půlku, a tak mi vrtala hlavou myšlenka, jestli to půjde celé… Šlo to. Oběma. Výsledný čas byl 2.56. Díky moc Peťovi za pozvánku a 13 s Lenkou za pomoc na trati.
Pak už se začalo závodit. Opravdově. Nikdo moc nevěděl, na co trénuje. Nikdy totiž nebylo jasné, která akce se uskuteční a která upadne v zapomnění dalšího divnoroku. Ale byla Plzeň, Kladno, Rakousko, Hostýnská osma… Bylo toho vážně hodně, kde jsme se ukázali. Někdy to šlo hůře, obzvláště u mě, ale někdy se prostě moc dařilo.
Mohl bych popisovat tunu zážitků a vypsat klidně několik stránek, ale to už asi úplně nefrčí jako například přidat fotku na instagram nebo fejsbůk. Což je upřímně škoda, ale… Doba si to asi žádá. Takže výsledky pak hledejte na spod tohoto článků a příběhy u opravdových lidí, ne jen na jejich zdi na sociálních sítích.
Letos také vznikly nové dresy… Určitě to stojí za zmínku, protože vypadají sakra hezky a velkou zásluhu má na tom grafik 13, který dal dohromady úžasný koncept dresu, s kterým se rozhodně nemusíme stydět vylézt na závod anebo rovnou na bednu.
Ukončili jsme náš rok jako obvykle na O-L-O kde se sešla skvělá banda lidí. Jak z NVPP, tak z SPK. Skvělé proběhnutí, všichni s úsměvem a tak to má taky být. Snad je to počátek toho, že na akce nás opět bude chodit více. Anebo by byl dokonce zájem i o vícedenní akce? :-)
NVPP – Ještě jsme stále tady
Za ty roky už se uspořádalo spousty akcí, zažilo mnoho závodů, emocí a cest do známých nebo méně známých končin naší planety. Děkuji všem, kdo se na tom podílí. 13, Nady, Tom Sikora, Helča, Slávek… Mohl bych jmenovat dál. Všichni lidé, kteří si hrdě vezmou na běh NVPP dres anebo se za nás napíšou na závody, všichni jsou krví NVPP a z toho mám radost.
Tady jsou nějaké ty výsledky za rok 2021:
I přes coronu se nakonec nějaké závody uspořádaly a tak jsme mohli týmově řádit, co to šlo. Někdo (já) měl vlažný start a na začátku posral co to šlo a někdo, jako třeba Nady a 13, řadil už v na jaře v plzni. Nady vyběhnul 1. místo v kategorii na maratonu a 13 3. místo na stovce.
Následovala 24/48 hodinovka v kladně, kde se opět 13ctkovi povedlo udělat 2. místo v kategorii a mě slušně shořet. Na Osmě brala Helča s 13 3. místo v kategorii. So far so gut, no ni? Pak přišly konečně velké závody venku – 100 miles of Istria, kde jsme jako tým předvedli neskutečné výsledky. Na 130tce se mi povedlo zaběhnout 20. místo celkově. Nejvíce lidí bylo na 70tce, kde rosťa zaběhl skvělé 18 místo celkově a Helča úžasné 4 místo v kategorii!!!
S Rosťou jsme se pak ještě blýskli na Krakonošově stovce děleným 6 místem a Nady s 13 tvrdili svou formu na 24 hodinovce. Nady úžasně zaběhl a stal se celkově druhým mužem v pořadí a i když 13 měl nějaké technické problémy, tak zaběhl 5. v kategorii. O týden později jsme pak ukončili naše závodění na Kopřivnickém Everestingu, kde si Rosťa doběhl pro úžasné druhé místo v jednotlivcích a mě s Dominikem se povedlo ovládnout závod dvojic a doběhnout si pro první místo jak dvojic, tak celkově ze všech.
Ač to vypadá, že se možná nějak chvástáme nebo něco takového, tak je to přesně naopak. Všichni chodíme do práce, všichni máme životy mimo běh a stejně stíháme natrénovat na nějaké rozumnější časy. Takže ano, jde to, a ne není výmluva. Pokud to dokážeme my, tak proč ne ty? :-)
Pokud to někdo dočetl až sem, v což tak nějak zbožně doufám, tak vězte, že moc rádi mezi námi uvidíme i další tváře a nemusíte být zrovna mistr světa ani evropy. Stačí mít jenom radost z pohybu a úsměv na tváři jako máme my všichni. Rádi vás uvidíme na tréninku v Třinci v pondělí nebo pátek anebo taky někde na horách při společném objevování limitů našich těl.
Pro dnešek hotovo. A u dalšího článku opět na shledanou. Díky za Vás a díky všem.
PS: Trošku nám to tady stagnuje… Takže pokud jste se rozhodli dočíst to až sem, tak se zamyslete a zkusme s tím něco společně udělat, ať nám ty fejsbůky a další blbosti nevezmou svobodu číst si kvalitnější příspěvky.
