Nezmar Skymaraton

Jako vždy, B7, běh na Ostrý a pak Nezmar... Tož tak asi ano! Přijedu ze školy, na druhý den si zajdu za Olinkou pro tapehelp a na třetí den… Run voe!!! Beru si číslo, špendlím ho na trenky a pomalu se stavím na start… Nálada před startem na bodu mrazu a v hlavě jediná myšlenka: „ Už bych to mohl prostě a jednoduše dokončit…“ Vždyť je to přece jen maraton… Ještě rychle poplácat ostatní a se s ostatními a 123 start!!! Říkal jsem si, že nebudu běhat kolem 3:50 na kilák… Bohužel… Běžím, kousek přede mnou Ondra s Tomem a kousek zamnou Metly… Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem si říkal: „O fajně  lehky bagl dneska! A dohajzlu… Mám s sebou tři gely, ale žádné papů…-_-“ Au au auuuu… Jedem dál, ztrácíme se už pod prašivou, kde si dáváme tak 2,5K navíc, abychom z toho měli ultradistanci a říkáme si, že by tady mohl být nový start… No co už, prostě bez mp3 po dlouhé době si užívám každý krok, i když to není podle mých představ… Dokopce z kopce dokopce… A objevuji u polské chaty na čantorce a vypadá to na zbieg down… Skládám tyčky a cítím takovou strašně blbou bolest u ajťáku, a tak si to začínám užívat ještě víc než víc… Valíme s Tomem ten brutální porno seběh, kde slyším jen samé vyjmenované slova od mého spolubojovníka (a v mé hlavě samozřejmě). Kontrolovaným pádem zhučíme dolů a najednou vidíme nějakého random poláka(nakonec byl druhý celkově), jak vysmátý vybíhá z boku, že to přeběhl, ale že má stejně více Km, takže to vlastně ani nevadí… Izy, občerstvovačka, kde ztrácím Toma, který jí jen tak profičí a já doplňuju vodičku a začínáme stoupat do nejdelší sjezdovky… Vlastně je to sranda, všechno bolí, nadávám si, proč to dělám a při tom polykám další a další metry… Snažím se jít bez pauzy, protože vidím, že nahoře týpek stojí s kamerou a točí (tož jak bych vypadal), takže jak se to trošku narovná, tak se zkouším i rozběhnout na design (vystřihli to) a valím si to seběho rovino výběhem na další občerstvovačku a pod poslední sjezduli… Vycházím ji, po chvile si stěžuji fandícímu 13, že už mě všechno sere a valím na poslední občerstvovačku, na Filipku.  Papám banán, nechám se předběhnout ještě Vláďou Řehákem a Edou Rajnochem a za chvíli potkávám pajdajícího Víťu Otevřela… Pajdal o takovém klacku, který byl tak půl metru vysoký… „ Víťo, ber moje tyčky a neblbni tu s tym klacíčkem!!!“ S nějakými poznámkami, že mě snad nediskne za odhození tyček před OB odbíhám na OB… Před ní už Paní Argalášová, jako předvoj, takže se po dlouhé době začínám usmívat a říkám, jak to je fajn… Na OB klasicky: Banán, Cola a trošku chleba a co mě nenapadne. Dát si to v kleku, protože se protáhnu ne… Parádní nápad!!! Fakt… Tím, že Eda s Vláďou byli na OB pomalí, tak se je snažím dohonit hned za OB. Prááááásk! Tvl co to bylo a proč nemůžu pohnout z nohou a myslím, že bolest kterou právě pociťuju mě za 1,63 sekundy zabije… Dodupy, nemůžu ani běžet, ani se udržet na nohou. Jooo, to je to správní žůžo závodní… Začínám cítit, že cíl se oddálil tak na 100K a… Najednou je u mě paní Argalášová ať se opřu, ale ať jdu dál… Tohle nepřijímám ze slovy, že to je cízí pomoc, ale že budu rád, jak půjde semnou… Se slovy jdu s tebou na Loučku, se vydávám vstříc dokončení… Děs, hrůza, děs a zase hrůza. Bojuju ale. Se vším co mi příjde do cesty. Z Loučky se rozbíháme, že dojít by to byla ostuda. Jde to ztuha, ale jde to, což je hlavní. Se svým nejlepším pacerem, jakého jsem kdy měl najednou žjišťuju, že cíl je zase blíž a blíž. Směju se a snažím se si uvědomit, proč tu jsem a co vlastně chci. Kecáme, smějem se a já přestávám myslet na bolest která mi rve žíly a znovu začínám běžet kolem 4:30 na kilák… Vbíháme společně na asfalt a po chvíli se přídává i táta, a tak v doprovodu Argi family běžím vstříc cíli! Když slyším od moderátora: „ Dobíhá Matěj Urbaczka a pozor, je v jednom kuse!“, trošku se směju, ale jsem v cíli…

Je tomu už více než týden a já stále přemýšlím, jestli kdybych to vzdal, tak teď můžu vyběhnout s vámi… Sedím na koleji přenastavuji si ortézu na pohyb kolena 50 stupňů a vážně přemýšlím, jestli to bylo tím, a nebo tím, co jsem dělal před závodem…Díky těm dvoum firmám, které se o mě staraly, Blackcomu a Royal bayi!!! Každopádně Olince, Metlymu, Tomovi, Helči a dalším moc gratuluji k doběhu a celému NVPP děkuji za super sezónu, kterou bych za nic nevyměnil a doufám, že se brzy připojím!!! :-) Love u guys! :-*
A abych nezapomněl za fotky je zodpovědný Vojtěch Gawlas. Díky moc!