Na plný boty 2014

Opět na začátku školního roku padla otázka, jestli se letos zajedem proklusnout na np botky. Tak proč né, že, když už je teda po sezóně a minulý rok se to nějak nepovedlo dokončit… V pátek večer sedám ke svému parťákovi Metlošovi do caru a valíme směr Valašská Bystřice s malou zastávkou na nabrání další dvojice ( Terka a Kača ). Takže auto plné žabaků a zabaček vyjelo… Cestou tam samé bombovní songy na motivačku před závodem a troška nutellky a dobrotek z domu. Přijíždíme na místo a zabíráme fleky na bivak co druhého dne. Registračka proběhla celkem rychle a s úsměvem pořadatelek…:) No… Kecáme, kecáme, potkáváme známé tváře a znovu kecáme a už je tu 21 hodina, kdy nám konečně prozradí vrcholy… Vypadá to na krásnou noc v Beskydech! :) Zvonový, Ptáčnice a Štípa… Yeah nikdy jsem takové vrcholy neslyšel, ani neviděl na mapě!!! Vypadá to na pohodových 30 kiláčků… Převlíknout do závodního, sbalit mapu, pac a pusu holkám a START! Lidi vyletěli, jak kdyby to byl snad nějaký závod… Za první kopeček jsme zvolili Zvonový… Nabíháme do lesní pasáže tak po 200 metrech a přecházíme do chůze… Pohodovka si to šlapeme nahoru a… Asfalt story… Smůla… 4:30min/km a jedem si svoje bomby… Ani jsem se neprobral a už vidíme u vrcholu stan s pořadatelema… Podáváme kartičku… Cvak… A valíme dál… Cestou kecy o tom jak to ten Bruner dělá, když čurká za tempa 4:30 na kilák… My si radši zastavíme… Probíháme lesem, já skoro házím skok plavmo dopředu a letíme dál… Probíháme opět vesnicí a valíme si to na druhý v pořadí. Ptáčnici. Až na to betonové stoupání na začátku celkem spoko kopec. Rozinka sem, pitíčko tam a pohodově si to šlapem nahoru. Mezitím nás předbíhá no name týpek v Salomonkách, který vypadá, že má docela na spěch. Ani nevím jak se ocitáme na druhém vršku… Dáváme trošku maxinuty(nějaké mysli tyčinky) a valíme dál. Myslím, že v nohách jsme měli teprve něco kolem 13 kilásků… Teď následuje Štípa… Nejdelší přeběh pod kopec a největší stoupání závodu. Jedém na to… Seběh si zase užíváme a zlepšujem průměr a za chvilu se ocitáme pod kopcem. Trošku bahno trošku voda, ale nic, co by nás mohlo zastavit. Snad jen… Jéjku dobíháme k elektrickému ohradníku, který vypadal že trošku kope… Dojeli šlunzoci tuž ideme na to… Jedna nožka, trošku strachu, že zavadím rozkrokem a druhá nožka… Pohoda hotovka i na druhé straně… Cestou nějak zjišťujeme že serpentinama by to mohlo být docela dlouhé tak jdeme rovnou direct… Nevím jak jsme to udělali, ale povedlo se nám vylézt skoro přímo u kontroly… V tuhle chvíli závodu jsem si uvědomil, že jsme bez kufrování našli všechny tři vrcholy! Super!!! Teď už jen seběh pod kopec a dlooouhý až nekonečný asfalt… Dolů sbíháme samozřejmě free bez značky jen s jednou čelovkou protože kolega nevyměnil baterky před závodem. Troška ostružim troška klouzání ale dostáváme se na pevnou neklouzavou zem. Míjíme značku Valašská Bystřice 6 km a s radostí se pouštíme do toho asfaltového pekla! Tak po dvou kilometrech to začíná být hooodně moc únavné a Metloš i já začínáme pěkně tuhnout… Někdo gel, někdo anti cramp a šmarujeme si to dál… Hodně povzbuzujících slov, hodně vzpomínek a konečně cedule Valašská Bystřice… Tyo! Cíl! Ale bohužel… Vesnica dlouhá jak 14 dnů takže ještě dva kiláčky klusu… Nakonec přibíháme do dokonce osvětlené části a Luky spatřuje kostel vedle kterého je taky náš společenský dům kde končíme… Poslední zabijácký kopeček do cíle, vyrážíme dveře a? „ Noo dobrý, jste 1 dvojice co dorazili a celkově čtvrtí.“ Organizátor vyloženě potěšil!!! :) Závěrečný placák s Lukym a kecačk s doběhnutýma jednotlivcema… Po chvíli volají holky, že nějak gupě naplánovali trasu a že by to chtělo odvoz… RESPEKT jim jak sviňa, že do toho vůbec šly! :) A hoodně moc děkuji i svému parťákovi…:) Prostě vysněný závod… Pak už jenom vyčůrat, pomodlit a spát! :) Ráno přebrat ceny a směr HOME s malou zastávkou na policejní stanici v Rožnově p. Radhoštěm. Konec dobrý všechno dobré…:) Těšíme se na další rok!!!:)