Minimalismus, barefoot running, bosý běh..

Tak jsem dneska opět narazil na člověka, který má raději delší běhy a hlavně běhání v přírodě než jenom tartanový ovál (nic proti atletům). První věc, co mi řekl na moje minimalistické boty s tenkou podrážkou, byla – proč je výhoda cítit povrch a musí se tím ničit nohy!? Nejsem schopen odpovědět jako odborník ani z lékařského hlediska, ale můžu se to pokusit objasnit díky mým skromným zkušenostem. Všechno to začalo asi před rokem, kdy jsem díky Matesa s Palem objevil dálkový běh a běh do vrchů. S nimi jsem také absolvoval první delší běh na Čantoryji – asi 26 km. Tehdy mi doporučili knížku Born to run, kterou jsem si i na základě jejich doporučení přečetl. Díky nim a knížce jsem se dostal k minimalismu a k přirozenému běhu. Pravda, že jsem začal až v dubnu, ale začal. Přechod z mého původního „patařského“ způsobu na běh přirozený a minimalistický byl přinejmenším zvláštní, ale stálo to za to. Začalo to všechno v dubnu, kdy jsem svoje běhací boty NB s poměrně hrubou podrážkou vyměnil za Matesem a Palem vyzkoušený model minimalistických bot NB MT10. Začal jsem běhat delší vzdálenosti, asi 16 km a více. Všechno v těchto botách. K tomu jsem to kombinoval s bosým během na oválu a na trávě fotbalového stadionu. Asi si říkáte, kde je ta změna? Přesně tady: a) přirozený došlap – došlap místo pata špička jenom na špičku (zpočátku na střed chodidla) b) delší vzdálenosti – kdysi jsem si dal svých obvyklých 14 km po asfaltu a dělal jsem to, abych něco dělal. Dnes s parťáky, přírodou a přirozeným došlapem mi 25 kilometrů přijde jako tehdy těch 12 km a navíc to dělám, protože mě to jednoduše baví. c) běhání bez sluchátek – kdysi jsem uřícený dobíhal do půlky a pak doklusával domů, všechno se sluchátky v uších. Dnes už sluchátka neznám a nic lepšího než užívání přírody asi neznám. d) celková spokojenost – řekněte, kolik běžců vidíte s úsměvem ve tváři, moc jich není co? troufám si tvrdit, že já si běh naplno a spokojeně užívám e) ten pocit – neumím ho popsat, zkuste si to a možná to poznáte .. Abych nepopisoval jenom ty světlé stránky, přidám i ty stinné. Ano – po dvou měsících přišly menší potíže se šlachami, možná menší záněty, ale zlepšení došlapu a menší protažení pomohly. Taky jsem si jednou střihnul boso dosti kamennou cestu, no dva týdny jsem kvůli tomu o prázdninách proseděl a bosý běh jsem proklínal. Na jak dlouho? Na ty dva týdny, pak jsem opět spokojeně vyběhl. Další věc je, že přirozeným během nepředběhnete oválisty na oválu na vzdálenosti 1500 m, ale přirozený běh je spíše na delší vzdálenosti a spíše do terénu. Pořád si spokojeně běhám, když máme na 9, místo první vyučovací hodiny jdu běhat. Běh uvolňuje stres, umožňuje nadhled nad věcí a to přemýšlení v tom transu je úplně o něčem jiném. Říkáte si, že to je jenom zbytečné zabíjení času? K tomu můžu říct jen to, že pro mě určitě ne. A vám všem ostatním, zkuste to, nemusíte přirozeně ani minimalisticky, stačí prostě vyběhnout, možná vám to pomůže od stresu nebo jiných strastí. Třešničkou na dortu bylo vyzkoušet uběhnout ultramaraton. Naskytla se příležitost Ostrý - Lysá Hora – Ostrý s kilometráží 52. Pro mě kdysi nepředstavitelná vzdálenost, navíc k uběhnutí. Dal jsem to za devět hodin s malými potížemi, ale stačilo to na druhý den roztančit na tanečních. Závěrem bych rád řekl, že všechno je to pouze můj, asi částečně subjektivní názor, ale zkuste to a uvidíte. Nikomu nic nevnucuju, jenom osobně doporučuju. Pro začátek vám stačí tráva nebo ovál a tam si to zkusit boso, uvidíte, možná vás to chytne. K odpovědi, jestli se tím ničí nohy – běhám tak půl roku a krom malých potíží se mi neděje nic, krom větší vytrvalosti. Oproti bývalému „patařskému“ stylu, kdy jsem byl po doběhu náramně unaven a bolesti se dostavovaly častěji než teď.