Jako vždy si balím jen pár nejnutnějších věcí a vím, že to co nemám, tím pádem určitě nebudu potřebovat. Je to tak jednodušší. Spousta věcí beztak jen komplikuje život a větší štěstí nepřináší. Těším se na to blues v hlavě, které je ozvěnou mých kroků, na myšlenky, které ho chvílemi překrývají. Na hledání síly, pokory, vůle...
Bolest, která pak někdy přichází je jen odrazem reality a malým připomenutím že žiju a že můžu když chci. Je to spousta kroků na cestě do nikam a vlastně na to nejdůležitější místo na světě, k sobě samému a všem ostatním.
Díky.