Jak jsem (NE)zvládl Lysohorský čtyřlístek

Byl pátek ráno a já už jsem vstával s takovým divným tušením, že něco není v pořádku. Ale co už… Nějak jsem neměl chuť to řešit… Čekalo mě celodenní zařizování všech možných věcí okolo závodu a jiné drobnosti, abych mohl ve čtyři odpoledne vyjet na Švarnou Hanku. Po všem zařizování oběd a hned balení. Zjišťuji, že nějak chybí síla a začínám se  motat… Dooost gupi stav den před závodem. Lehká teplotka z přehřání a stav jak kdybych měl za chvilu zvracet. 15:45 přichází můj oblíbený člen všech výprav ( Sima ) a show může začít. Vycházíme na místo srazu, kde po chvíli dojede celá Elvisovic Family ( Vlaďka, Jarda, Kája a Král). Tak ještě jedno auto s Mílařem a tuším kompletní sestavu. Dojíždí auto kde sedí Mílař a rodina Tomiczkových ( doufám, že jsem nezapoměl jak se jmenují a že je to správně ), ke kterým se přidávám já a konečně vyjíždíme směr Staré hamry. Cesta celkem vklidu až nato, že začíná celkem slušně pršet. Dojezd… Prezence ( Milé zjištění, že si můžu podepsat sám prohlášení o startuJ )… Zabrání místa ve velkém stanu a večeře. Jak už to tam bývá po večeři troška vtípků a srandy a pak už jen vyčůrat pomodlit a spát. To poslední je sice silné slovo ale snažil jsem se ze všech sil. Ráno se probudím a slyším všude kolem hluk. SAKRA! Já to prospal! Ne to si jenom někteří inteligenti vstávají o dvě hodiny dříve než je start. Okáčko ranní záchod, snídaně a hup do startovního. Upřímně tak Na h**** náladu před startem jsem ještě snad ani neměl. Bolest žaludku, bolest všech svalů v těle, problémy cokoliv v sobě udržet no prostě paráda. 6:30 začalo povinné povídání o  tom, co nás na trati může potkat atd… Upřímně moc si z toho nepamatuji. Jen to, že pak najednou přišlo jádro NVPP teamu ( Třináctka a mother), kteří mi dali posledních pár rad a směle do toho. Deset… devět… Aha tak jo jdem nato… Start! Zapínám hodinky kašlu nato jak mi je a snažím se běžet. Všichni se do toho pustili, jak kdyby tam na lysé něco dávali zdarma. Když vidím na hodinkách tempo 4:00 do kopce brzdím se… Z kopce to brždění už šlo sice hůře, ale taky se snažím. A už to konečně přichází… První trápení… Přecházím do chůze a rozbaluju poprvé tyčky ( Ano šel jsem s tyčkama ). Po chvilce stoupání zjišťuji, že se napojujeme na kopec z ostrý-lysá tam a z5 ( nevím z které je to strany a jinak to popsat neumím :-)). Vidím, že to moc nejde… Cítím se ospalý unavený a Elvise pomalinku ale jistě ztrácím z dohledu. Konečně ven z lesní pasáže a cesta na lysou, kde toho našeho krále docházím, protože si něco zpravoval na hadrech, asi číslo. Vydáváme se tedy spolu vstříc tomu kopci. Ondra zase trošku poodskočil, ale mám ho na dohled, když se poprvé pípal na vrcholu. Občerstvovačka… Pití… Doplnit flašku… Snísti pomeranč a hurá dolů. Cesta dolů byl děs! Vůbec mi to nešlo a říkal jsem si, že horší už to být nemůže. Seběhnem z vrcholu a zase do kopca… No to snad není možné! Bezva seběh. Už mě začíná štvát úplně všechno. Když už se konečně dostáváme trošku dolů sypu do sebe první gel, abych vůbec mohl něco dělat. Konečně dobíháme na kontrolu, kde nás posílají zase do kopce. Á… Tady to znám… Kopec z Krásné… B7… A jako obvykle nebyla by to Krásná, kdyby se všechno nepo… Vydávám se do kopce a zjišťuji, že nade mnou kopec vyhrává a dost… Na té rozhycované louce zastavuju, protože se začínám slušně kácet k zemi. Ondra mi mizí úplně a bolest žaludku, která mě tíží celý závod začíná být nesnesitelná. Na chvilu sedám, že dám pauzu a pak to půjde. Když se snažím vstát slyžím nějaké prasknutí a při došlapu na levou nohu skoro padám. Tříslo mám v jednom ohni a vím, že jsem tady skončil. A fakt že jo… Zkouším se sice dostat ještě o pár set metrů nahoru, ale přestává to mít smysl, když pajdám, jak kdyby mi tu nohu někdo zlomil. Sou no nic… Je na čase si přiznat že tohle jsem nezvládl a zavolat dolů pro odvoz. Pak už to šlo docela dobře. Sestupoval jsem „ rychlým tempem“ dolů a snažil se nic neudělat. Dole jsem odevzdal čip oznámil že končím, stopl si auto, které mě dovezlo k hospodě, tam jsem si dal kofolu a THE END. Ponaučení pro příště? Je fajn se dát před závodem trošku dokupy a nenechat to na poslední dva dny před závodem! Jinak bych chtěl poděkovat všem lidem, co tam byli, pogratulovat všem, kteří to pokořili ( hlavně Aničce a Mílařovi!), a taky všem co se tam o mě hezky starali! :-) Příští rok AGAIN!!!