Delší dobu jsem nic nenapsal, snažil jsem se dělat z běhání vědu...tož se podívejte jak to dopadlo :)Někteří si toho možná všimli, jiní byli zase rádi…každopádně jsem v poslední době nebyl moc aktivní, co se týče reportáží a příspěvků na našem webu. Nebylo to proto, že by se mi nechtělo (právě naopak), ale hlavně proto, že jsem se snažil dotáhnout do úspěšného konce své prozatímní akademické působení, tedy napsat diplomku a zvládnout všechny státnice. Někdo tam „nahoře“ mne asi má rád, protože i přes veškeré nepřízně osudu se mi to povedlo a já tak mám tu možnost se s Vámi podělit o informace, které jsem získal.
Abych to tak nějak uvedl, v roce 2013 jsem nastoupil na magisterské studium do Ostravy a hned v říjnu bylo potřeba odevzdat návrh na závěrečnou práci. Naštěstí se mi povedlo najít pana docenta, který měl zájem o běhání na boso či v minimalistické obuvi a byl ochoten vést mou práci, i když to bylo mimo jeho výzkumné zájmy (standardně se zabývá běžci s rupturou nebo přetržením Achillovy šlachy). Po několika poradách s ním, s odbornou literaturou a samozřejmě s Třináctkou, jsme se dohodli na tématu „Vliv minimalistické obuvi na mechaniku došlapu u vytrvalostních běžců“. Název zní šíleně, ale ve výsledku, to zas tak hrozné nebyloJ. Cílem bylo uspořádat experiment, kdy určitý počet speciálně vybraných běžců (v našem případě 8) přijede do Centra diagnostiky lidského pohybu v Ostravě, kde absolvuje měření různých parametrů jejich běhu (síla působená na nohu při došlapu, úhel v koleni při došlapu a během něj atd.) po rovině a v simulovaném terénu a to ve dvou druzích obutí, tedy na boso a v klasické běžecké obuvi (mizuno wave rider tuším). Všechno to vypadalo moc hezky a zprvu se zdálo, že nebude žáden problém, ovšem pořád nebyl čas a hlavně vůle vytvořit onen zmiňovaný simulovaný terén a tak se první měření odehrálo až na začátku června 2014. Měřený výběr tvořila většina členů NVPP, kteří běhají už delší dobu v minimalistických botách a měli čas si udělat výlet do Ostravy. Konkrétně to byli Žabák, Třináctka, Metlošek, Tera, Stroužek a moje maličkost, zbytek pak byli mí spolužáci z vš. Všem těm patří obrovský dík, za trpělivost a neplacený výlet do Ostravy, kde museli strávit zhruba 2-3 hodiny zavření se mnou v laboratoři, nechat se ohmatávat a běhat dokola pod dohledem kamer (viz obrázky).
Tohle musel mít každý na sobě při měření A po tomhle se běhalo jako po "terénu"
A jak to všechno dopadlo? Musím říct, že podle mého názoru rozhodně výborně, jelikož jsme společně potvrdili všechny domněnky, které jsem chtěl svou prací dokázat. Každý z výše zmiňovaných jedinců, byl na začátku jen hromada zdánlivě nesouvisejících čísel a zkratek, které bylo v Excelu potřeba zpracovat do nějaké koukatelné podoby, což se povedlo a tak se všichni můžete podívat na své individuální výsledky, co se týče jednotlivých parametrů v tomhle souboru.
Je rozdělený na 10 listů. První tři jsou souhrny. Ten úplně první jsou tabulky, které jsem dával přímo do kapitoly výsledků ve své práci. Obsahuje tedy souhrn úplně všeho, co jsem měřil, který je rozdělený do jednotlivých terénů a obutí. U každého parametru je průměr a směrodatná odchylka všech měřených jedinců a poslední sloupec je pak index velikosti vlivu (zjednodušeně lze říct, že to udává jak moc je velký rozdíl mezi botou a na boso v daném parametru v daném terénu – pokud je číslo větší než 0,5 je to významný rozdíl).
Druhý a třetí list obsahují souhrny pro kinematická (týkající se popisu pohybu – úhly v různých částech dolní končetiny) resp. kinetická (týkající se popisu příčiny pohybu – působící síly) data a jsou opět rozdělena podle terénu a obutí. Tentokrát však v každé tabulce je i průměrná hodnota, každého měřeného jedince a také minimum a maximum naměřené pro dané podmínky.
Zbylých sedm listů je pak pojmenováno příjmením každého z měřených jedinců a obsahuje jejich získaná data rozdělená podle jednotlivých parametrů. Každý měřený parametr má svou tabulku, kde jsou jednotlivé měřené pokusy, jejich průměr, minimum, maximum a směrodatná odchylka. Takže kdo se chce více zabývat vlastními parametry, má možnost je všechny získat právě zde.
Pokud by někdo byl zmatený z pohledu na spoustu různých čísel a ještě ke všemu záporných, není potřeba se ničeho obávat, většinou je to z toho důvodu, že jsme některá data získávali z opačného pohybu – například flexe (pata se přibližuje k hýždím) v koleni se počítala z extenze (pata se oddaluje) kolene a proto je výsledek s opačným znaménkem. Co se týče parametru moment síly, tak ten udává, jak velký otáčivý účinek má síla působící v daném segmentu (kotník, koleno) při daném pohybu (inverze, extenze, flexe). Vyšší momenty sil v daných segmentech jsou předpokladem pro vyšší pravděpodobnost zranění. Plantární flexe znamená pohyb špičky směrem k úplnému propnutí nohy, dorzální flexe zase směrem k holeni. Inverze hlezna (kotníku) znamená pohyb palců k sobě (nohy do O), everze směrem ven (žabák, nohy do X).
Teď už opravdu k nějakým těm výsledkům, co by se daly zobecnit a nebyly to jen číslaJ. Samozřejmě nemůžu tady popisovat výsledky každého měřeného jednotlivce, takže budu psát ty, které vychází z průměrů a dotyční se mohou pak podívat, jestli byli pod či nad danou hodnotou… Kdo četl Born to run, tak si možná pamatuje, že doktor Lieberman tam prezentoval fakt, že při běhu na boso na naši nohu působí menší síla při dopadu, nežli v botě. On u toho ještě navíc zmiňoval, že tu sílu ovlivňuje taky technika došlapu (tedy jestli došlapujeme na špičku, střed či patu), ale ať tak či tak, z výsledků, které jsme získali, se nám jeho tvrzení podařilo podpořit. Tedy nezávisle na terénu byla ta síla menší při běhu na boso než při běhu v obuvi.
Dalším zajímavým výsledkem, který se nám podařilo prokázat je to, že bosý běh také snižuje maximum momentu síly během extenze v koleni, což má samozřejmě taky kladný vliv na snížení pravděpodobnosti zranění při tomto pohybu na boso. Zrovna u tohohle parametru je hodně znát vliv tělesné stavby a celkové hmotnosti (a nejspíše i šikovnosti-techniky), stačí se podívat do tabulek a můžeme pozorovat, jak brutálně to kolísá u jednotlivých měřených jedinců (porovnejte Matesa, Teru, Stroužka versus Třináctka či Metlošek).
Posledním takovým podstatnějším zjištění bylo, že při běhu na boso v terénu má naše skupina tendenci méně zvedat špičku (dorziflexe) než v botách, což je asi způsobeno lepším přizpůsobením se na techniku běhu v terénu, ovšem někdy to může taky mít za následek zakopnutí o kořen či větší kámen, zejména při únavě (však to známe ne?).
To by bylo zhruba asi vše podstatné, co by k praktické části mé práce šlo tak nějak polopatě popsat. Samozřejmě Vás nechci nikoho ochudit o možnost si to přečíst v celku a s podrobným vyhodnocením, které obsahuje i zmiňované výsledky zanesené do grafů (vytvořené z průměrů a směrodatných odchylek) zobrazujících celý pohyb a přesné popisy či odkazy na většinou zahraniční výzkumy, ze kterých jsem vycházel. A proto na konci článku mají všichni možnost si celou práci stáhnout.
Protože diplomová práce není jen o praktické části (kdo nějakou dělal, jistě mi dá za pravdu), snažil jsem se v rámci teoretických poznatků zmapovat několik základních a potřebných oblastí k pochopení běhu na boso. Jsou tam tedy zajímavé kapitoly o specificích běhu na boso, o biomechanických rozdílech mezi bosým během a během v obuvi (lepší vysvětlení jednotlivých parametrů) a o rizicích zranění (boty/boso, přechod na bosý běh, nečastější zranění). Samozřejmě jsem si také nemohl nedovolit přidat kapitolu o skyrunningu a ultramaratonu, takže kdo má ještě nějaké nejasnosti v této oblasti, ten také najde, co potřebuje.
Kdo zvládnul můj článek a chce víc, tak tady je odkaz na stažení celé diplomky: diplomka_full
