Bilance osmy je 1x - DNF a 4x - Doběh. Pokaždé jiný zážitek, ale vždycky stejně silný, intenzivní a neskutečný.Tento rok začínáme na ostravské prodejně hodinek, kde jsem teď pečený vařený. Rosťa mě po šichtě vyzvedává a jedeme směr Rajnochovice. Troška objížděk, hodně kecání a za chvíli už vítáme Avadu team, všichni v mooc dobré náladě. My s Rosťou jdeme kultivovaně na jídlo, ale v restauraci podávají jen špagety s kečupem a se sýrem v dětském menu. Dáváme teda špagety a pomalu se béřeme spát, ať jsme ready na závod.
Ráno všichni vypadáme, že by to mohlo jít, a tak se chystáme, plácáme se po zádech a najednou 8.08 vybíháme krásnému dni vstříc. Na začátek volíme s Rosťou trošku ostřejší tempo a já si říkám, že se ten chlap pořád usmívá a že musí být dneska neporazitelný. Trošku za ním v kopcích vlaju (nojo, nebyl jsem od tater v beskydech a brousil jen ostravský asfalt) a na rovinkách a z kopce se snažím abych uvisel.
Když začínáme stoupat na ten kopec (který už jsem šel nesčetněkrát a stále nevím jak se jmenuje, jen vím, že zatraceně bolí) tak začínám tušit špaténku a snažím se si vůbec nepříznávat, že jsem to přepálil a uvařil tělo již na prvních pár kilácích. Trošku zpomalujeme a Rosťa má stále dobrou náladu a říká, že to bude v pohodě, že stejně začínáme až na 35 kiláku závodit, ať se tím netrápím. No, co si budeme, s bolestma, pocitem na umření a s troškou reálné smrti jsem se trápil až do 28km, čili druhé občerstvovačky. Tam jsem chtěl už vážně skončit. Rosťa se mě stále snažil rozptylovat, ptát se na cokoli ho napadlo (třeba z čeho se skládá humus, nebo co za klikyhák mám na ruce) a říkal mi, že to dneska nevzdáme a klidně půjdeme do půlnoci.
Dávám dvě sprchy, píšu na messenger, že jsem sfučený jak menora, nechávám na občestvovačce krizi a začínám se probouzet. 2 kiláčky tlačíme, běžíme kopce a vlastně všechno a se stav bezmoci dostává na parťáka. Aby se neopičil málo, tak v té krizi zůstává stejných 20km jako já. Sem tam pobíháme, sem tam ze sebe dělám šaška a snažím se zase já Rosťu rozveselit a sem tam to vypadá, že to zahodíme oba někde do škarpy… I když měl rozostřené vidění, nebo se mu nohy ponořily do asfaltu, tak ten Pán s velkým P nikdy neřekl, že vzdáváme a srdcem pokračoval dál a za to, mu patří ten největší obdiv na celém širém světě. Po cestě potkáváme několik známých tváří a několik známých tváří si samozřejmě děláme po cestě. Poté co protneme 50km se oba snad cítíme, jako bychom zrovna vystartovali, a tak začínáme tlačit. Všechna bezmoc je pryč. Všechny bolesti a pocit, že nemůžeš udělat ani krok. Zvyšujeme tempo a snažíme se alespoň trošku zmírnit dopady 40km krize obou. Nějakým záhadným způsobem se dostáváme na Tesák (PIVO!) a už lezeme na poslední kopec tratě (ten samý co na začátku). Říkám Rosťovi, že vím, že jsme v dupě v zadu jak cip, ale že by mě stejně zajímalo, kteří nakonec dojdeme a on jen odvětil: „Tak teď nepolevuj.“ Oba jsme znovi zrychlili a snažili se s vypětím všeho. Poslední seběh se zdál nekonečný a skoro všechny kopce na něm jsme běželi. Posledních pár kilometrů bylo už vážně křečovitých a oba jsme měli dost. Zamrzl úsměv a snažili jsme se dostat do cíle. Na asfaltu dole už bylo vyhráno všichni fandili a my věděli, že dneska už je té blázniviny konec.
V cílí už jen oba necháváme emoce projít, jak se jim zlíbí a ležíme spokojeně na trávě. „Tyvole Rosťo, my bídáci vyhráli kategorii!!!“ Tato věta podtrhla celý den. Byl to závod, který si budu díky počasí a pocitu na něm pamatovat ještě hodně dlouho. A o tom všem závodění je. Být tam s těmi pravými, co vás nikdy nenechají padnout na obličej, co vás táhnou i za okolnosti, když sami nemohou. Děkuji, moc děkuji za to, že jsem mohl s tebou tuto mordu sdílet a doufám, že příští rok, nohu v noze, opět v cíli. Děkuji taky AVADU dvojce za úžasné postavení stanu a krásnou společnost na závodech a moc gratuluji k dokončení hattricku. Největší dík patří celému týmu H8 a hlavně Lukáši Tomčíkovi, který opět připravil neopakovatelný zážitek. 5x a stále poprvé.
Fotky jsem bral od úžasného fotografa - Kuby Stryka a za ně velké dík. Pro více obrázků nechávám tady link na galerii ze závodů, ať můžete nasát atmosféru a zařadit do dalších let tento závod.
- Když všechno ostatní zklame, zkus se usmát. K tvému velkému překvapení budeš úspěšný
- Sri Chimnoy -
