Ty nezapomenutelné dny, týdny, měsíce hračičkaření se slovy a popichování se mezi sebou. Tréninky jsem miloval a těšil se, až přijde ten další. Ten další s Dudlykem a Žabákem, kde jsme si zase mohli lézt na nervy, urážet se apod. Všechno jenom proto, že nás to prostě baví a žene kupředu. Narážky typu: „Po pěti kolečkách zalezeš do spacáčku a budeš si cumlat svoje dudlyky“ .. „Už sis splašil květinkovanou plaveckou čepičku?“...byly jenom začátkem.Cíl byl jasný.. 10 kol. Kdo nedá, tak Běh Hrádkem v plavkách a plavecké čepici. Sázka jako sázka, i kvůli tomu má cenu bojovat ještě víc.
Elháčko je jiný kalibr závodu. Tady to není moc o tom, kdo naběhá týdně více kilometrů, ujde více kol. Kdo nešel tenhle závod, neví jaký parchant je vaše samotná hlava. Ono se ji nechce už po prvním kolečku, nechápe, proč to děláte, natož jich tam otočit třeba 10. Tak v čem tkví to tajemství?
S Žabákem jsme se domluvili, že na Sepetnou pojedeme už den předem. Jednak jsme chytali dělo místečka u stěny-okna-zásuvky a taky jsme chtěli mít ten předzávodní chill, kde nic neřešíš, ráno v pohodě vstaneš a je klid. Jenže v pátek v noci si nás Libor všechny vzbudil na poradu a bylo to tady. Vystresované jak malé děcko, že je venku led a sníh, že potřebujeme řetízkové nesmeky, mačky cepíny a já nevím co. Prostě na facku. Lidi z celé republiky jedou do Ostravice na EXTRÉMNÍ závod a ten mamlas vyšiloval kvůli trošce ledu, navíc mělo sněžit a sníh by to pěkně pokryl. Nakonec se dozvídáme, že nechce povolit ani boty s hroty, tak mu dáváme PALEC HORE. iPod, relax music a jde se na kutě.
Ráno nervy pokračujou, nakonec povolí boty s hřeby a my se těšíme jak malé děcka. Přijíždí zbytek teamu: Dudlyk, Jeník, Helča, Ola, Terka, Sima, Ondra a Kača místo Lucky. Je 10:22, čas odchodu na start. Jsme dole, pár minutek před startem, přejeme si hodně zdaru, iPody už hrají a už vás doprovází jenom ten pocit, že startujete tady na LH24, že to bude bolet a že žádné kolečko nebude zadarmo.
Ten hnusný zvuk sirény..je tady. Tlačanda na startu jako vždy, nemá cenu řešit. První kolo se jde docela rychle, až na ty hangy zezačátku. Je tam dost ledu a mě i boty s hroty trošku kloužou. Nahoře zkouška nových čipů, zdá se, že fungují a hujá na seběh dolů. Je to led se sněhem tak se to fičí dolů jedna báseň. Dole čeká Terezka a taška s jídlem. Dávám si hodně pozor, abych moc pil a vždycky do sebe hodil něco dobrého. Tohle je prostě základ. Každý kdo podcení malý příjem cukrů a vody jde rychle do kitek. Nasrat mě může akorát to, že mám 2 krásné puchůřky z hřebů, tak tejpuju a ponožkuju.
Jde to docela samo, kolečka naskakují, kilometry ubíhají, až na to, že nohy začínám cítit. Jdu už páté, vyrovnávám si osobák, a když ho doběhnu, sem celý nažhavený tam rubat ty další neobjevená kolečka pro mě. 6. kolo nejúžasnější ze všech, ani nevím, že sem tam byl. Při sedmém mě nejvíc motivuje to, že jsem nejdál z týmu a že musím prostě dál a jsem nejblíže pomyslnému cíli.
8. kolo. Kolo slabosti, bolesti a vyčerpanosti. Nechci na něj vzpomínat, natož o něm psát..
Po 17 hodinách závodu jsem si šel zaplnit mluvící žaludek dobrotami z gastra a začal tak přemýšlet, jestli mi to za to vůbec stojí tam jít do 9. kola. Ale vymyslel jsem si, že když ho dám, tak Terez bude muset jít se mnou to desáté, poslední. Tak jsem tedy šel s velkými bolestmi stehen, rukou atd. Rozběhni se po 95km a půlhodině sezení v teplíčku. Po prvním hangu jsem byl tak vyčerpán, že jsem si chtěl lehnout do toho krásného snížku a usnout. Asi jsem měl halušky, ale fakt to vypadalo lákavě. Když jsem se objevil už podeváté pod tou zasranou sjezdovkou, říkal jsem si, že jsem prostě ocas. Na sjezdovce mi kompletně zmrzly prsty na rukou (dvoje rukavice) a vůbec celé tělo taky mrzlo. Nahoře foukal brutus vítr se sněžením a já fakt nemohl. Věděl jsem, že při seběhu se vždycky zahřeju, až moc. Ale teď?..no nemoh sem se jaksi rozběhnout dolů. Tak jsem to rval přes skřípající zuby, abych se trošku aspoň rozběh. Nekonečný seběh dolů a vůbec podmínky celého devátého kola si vyžádalo svou daň. Neúčast na 10. kole. Teďka se už jen těším na Hrádek v plavkách s Dudlem a Žabinem, kteří taky dokázali otočit hodně kol.
Všichni kdo se postaví na start mají můj velký respekt a obdiv. Tady ukážeš jenom ty sám sobě, na kolik máš. Nikdo nemá šanci tě zastavit.
Moc děkuji především Terezce, která mě kopala do každého kolečka kupředu a byla mou obrovskou oporou. Příští rok to jdem ve dvojcích :)
V číslech: 9. kol – 105.87km – 7663m výškové – 20:40 h – 7800 C
METLOŠ
