Dělám to po svým - UTMB ccc 2018

Na místo přijíždíme oproti původnímu plánu už v sobotu a to proto, že nějaký ten týden před odjezdem, Mates zjišťuje, že závodí v pondělí. Ubytování v hostelu máme až od středy a tak na doporučení vyhledáme Camping Les Marmottes, který nemá chybu a můžeme ho vřele doporučit. Za pár peněz opravdu hodně muziky. Na palubě naší modré stíhačky s námi přiletěl i Roman z Prahy, který si dal TDS-ko ve středu, takže mě kluci zásobili radami a čerstvými zkušenostmi ze svých tratí. Prý určitě si vem hůlky, bez nich to nedáš, jsou tam fakt kopce, dej si alespoň vložky do bot, ty tenké spartany od Salmingu nebudou to pravé a bez nich už vůbec …… No jsem kluk rozumný, proto jsem je vyslech a neposlech …. Stejně jako to dělám vždy.

Ráno mě k autobusům, které odvážejí na start do Courmayeru veze Helča a k našemu překvapení na stanoveném místě není nikde nikdo. Po delší době přijíždí pořadatel (asi něco zapomněl) a oznamuje nám, že busy jedou odjinud. Naštěstí mě naloží a veze na správné místo. Říkám si, když se něco po… takhle po ránu, tak už to může být jen lepší. Projíždíme tunelem pod Mont Blancem a za chvíli jsme na místě. Je docela brzy, mám dvě a půl hodiny na ranní tanečky záchod, jídlo, záchod …. Sháním se po nějaké free snídani, ale všude po mně chtějí nějaké ty chechtáky, které jsem si nepřibalil a tak budou ranní rituály o něco jednodušší. Nabírám vodu, povídám si s Kubou ze Slovenska, relaxuju, odskakuju a čas tak nějak uteče. Kuba je ve stejném koridoru, ale odchází do něj už o půl hodiny dřív, říkám si v klidu je čas, půl hodiny před startem se pak řadím někde k jeho konci, sundávám triko a poslušně čekám. Start je v 9:00, my vybíháme o 15 minut později a před sebou mám fakt hodně lidí. Snažím se něco málo na-předbíhat v počátku, kdy se běží po široké cestě a asfaltu, který taky začíná být dost do kopce. Vzhledem k tomu, že mě na první kopec čeká 1435m převýšení, zklidňuju, přecházím do chůze a posranduju s Polákama, kteří jsou jako vždy výřeční a srdeční. Po pár kilometrech vidím před sebou nějaké zapisovače, říkám si nějak brzy na první kontrolu, ale to už slyším, co dělají. „Hoka, Hoka , Salomon, Altra, Salomon, Salomon, Hoka, ……“ Když procházím kolem říkám Salming, sklidím pohled, který jasně říká „synku ty jsi se zbláznil, kde máš hokejku“ a ani čárku mi neudělali. Kopec je to fajný, jediné co mě trochu prudí je pomalé tempo a časté zastavování celého hada přede mnou, nicméně si říkám „vydrž prťka vydrž“ závod má 100kiláků, takže na všechno je času dost. Za chvíli jsme nahoře na  Téte de la Tronche v 2584m, počasí je docela OK, jen ten čas je o 3/4 - hodiny horší než jsem čekal a poprvé a né naposled, uslyším, jak mi doporučují, že bych se měl oblíknout. Vím, že mě teď čeká 17km kdy to půjde rozumně nahoru a dolů a kdy se do toho můžu konečně trochu opřít.

Dýchá se mi dobře a tak valím, co jde, předbíhám …. Jenže pak mi vytane na mysli WS, kdy jsem sebou praštil v podobné euforii a švungu. Takže se umírňuju a dávám tomu tak akorát. Pod druhý kopec, dobíhám v klidu a pohodě, čeká mě 754m na Grant Col Ferret v 2537m, začíná se kazit počasí a foukat trošku víc. Teď už na mě výška trochu dotírá a tak poctivě „dýchám“ a přestože procházím první krizičkou, dá se to ustát. Když začínám cítit žaludek a bolesti břicha, hezky prdím a krkám, je to jediné co opravdu pomáhá a podle všeho tento problém takhle řeší všichni bez ohledu na rasu a příslušnost. Je to takové hezké mezinárodní sbližování, nikdo si na nic nehraje.

Prší a teplota jde dost dolů, někde pod vrchem dokonce na chvíli nasazuji tenkou bundu na holé tělo, nicméně v ní je mi zase moc horko a hodně se potím. Naštěstí v seběhu je vždy možnost se dobře zahřát a tak jde při něm okamžitě dolů. Čeká mě 18km převážně z kopce, jenže se to celé mění v klouzavé peklo, kde je bahna po kotníky a lidí v tom všelijak různě kloužou, válejí se po zemi a hlavně mě furt brzdí. Tady se ukázala správnost volby Salmingů, pořád někoho obíhám a snažím se nikoho nesejmout. Sklízím mnoho pohledů a otázek na to v čem to běžím, že mám minimum problémů. Padám pouze jednou a to nijak tragicky, takže pohoda, jen jsem při tom asi lehce rozhodil klenbu, protože mě při špatném došlápnutí na střed hezky zabolí. Ale i to je výhoda tenkých bot, hlídají techniku došlapu hezky za vás, prostě v takovém-hle případě už vám nedovolí prasit. Celý zbytek závodu je to vlastně už pořád stejné, bláto, kopce, déšť, mlha a asi i zima. Já během té doby nacházím, správný způsob oblečení na dobu, kdy to není jen na „sagoča“, hezky po selsku si hodím bundu jen tak přes sebe a ve předu svážu rukávy, dovnitř fouká, z hora neteče. Dost se divím, ale žádné další krize už nepřicházejí, jediným limitujícím faktorem jsou hodně technické a kamenité seběhy/slezy kdy jsem nucen přecházet do chůze kvůli nártu, chci ale dokončit a tak musím mít trpělivost a kázeň.  Na poslední kopec si na chvíli nandám i triko (v cíli se dovídám, že bylo pocitově až -10), hrozně se to vleče, ale netrvá to zas tak dlouho a zbývá jen osmikilometrový seběh dolů. Odhazuju nejen oblečení, ale i zábrany kvůli nártu a fičím, co můžu dolů. Teď už vím, že i kdybych se zrušil, tak to dokulhám. Pocit probíhat nočně-ranním Chamonix je úžasný, vůbec nechápu kolik lidí tam je a nikdo nezapomene povzbudit a zatleskat. Slzičky mám na krajíčku, je to tam!!! Vidím Helču a Matesa, do ruky dostávám týmovou vlajku, zvedám ji hezky nad hlavu a probíhám cílem. Jsem 551 v celkovém pořadí a 176 - tý v kategorii. Na startu stálo 2147 závodníků, dokončilo 1622 a 525 bylo DNF.

Pár postřehů na závěr:

• Chamonix a ubytování v něm není zas tak drahé jak to na první pohled vypadá, dá se spát za dobré peníze v kempu, který poskytuje potřebný komfort
• Chcete-li běžet na dobrý čas, je nutností být v prvním koridoru (musíte mít dost bodů v rankingu) a dostatečně včas. Takhle máte před sebou víc než tisíc lidí a to se těžko předbíhá. I ti poslední na trati totiž nejsou žádné ořezávátka a závod opravdu není úplně jednoduchý. Já jsem krom prudkých kopců a hodně technických seběhů v druhé části, běhal skoro vše, přesto jsem měl čas přes 20 hodin.
• Nadmořská výška v kombinaci se sluníčkem, špatným počasím a únavou s člověkem dokáže pěkně zacvičit a není radno ji podceňovat.
• Povinná výbava tam není jen tak pro nic za nic, lidi na sobě měli často navlečený celý obsah batůžku, včetně rukavic (ty mají být nepromokavé, takže se často obcházejí různými gumovými – pracovními a ty tě fakt nezahřejou) a i přesto se klepali zimou.
• Když budete mít support na občerstvovačkách kde je to dovoleno, můžete se přezout, vyměnit oblečení a zareagovat tak na nevhodné počasí. Drop-bagy na ccc nejsou!

WHM asi opravdu funguje i v tomto případě, 70% závodu jsem běžel jen v trenkách a docela dobře jsem se popral i s výškou.