Nikdy nepíšu moc dlouhé články, ale teď se mi snad povedlo v jednom shrnout čtyři odlišné a přesto tak stejné zážitky a pocity. Já sám bych to podruhé do konce nedočetl a těm co to dočtou, gratuluji.Psal se první květnový víkend a všichni co mají, co dočinění s horami tam byli! Pjerůůn skáj maratón… Ani vlastně nevím, co na tom všichni vidí, takhle se ničit na tak krátké trati. Nicméně… Hezké počasí ( tílko šlo dolů ještě před startem ), skvělá parta lidí kolem, a Makyho nádherná trať s vážně velkýma chuťovkama v podobě krásných přidaných pasáží. Každý už ví, že trať byla vážně rozrytá od lesáků do mrtě a bahno máme všichni rádi a v takovém duchu se nesl závod. Krize, krize, au nárt, krize. Nebýt super podpůrného týmu v podobě Helči, Terky a Barči tak bych se na to vysral už v řece, ale největší dík patří DUDLYMU, že mě dotáhl do cíle a vzdal se ambicí po výkonu a možnosti mě zadupat do země jako malé děcko! Prostě ano! Závodit pár měsíců po operacích, problémech s žaludkem a nohama se né vždy úplně vyplatí.:-)
Ještě v pondělí jsem nechodil úplně přesvědčivě, ale věděl jsem, že Metlošek můj drahý a já odjíždíme v pátek na trialton dvojic do Litoměřic na kterém už se nám nějakým zázrakem povedlo dvakrát vyhrát. Jeli jsme tam pro třetí výhru? Jistě! Ale… Už v sobotu ráno jsem měl nějaké šimrání po celém těle, že to dneska bude těžké… 5km loď, 23 kolo a 7 běh. A karma asi fungovala přesně! Nic nešlo podle plánu… Jako loď jsme si vylosovali stokilového plastového šneka, kterou by snad ani motor z vrtulníku neroztahal! Jóóó letos žádný lehoučký shark! Nu což. Jako správní šlunzoci jsme ulili start, takže jsme se vrátili a valili na to jak cip! Už v půlce lodi jsem necítil ruce a byl jsem sám na sebe nasraný, že jsem nevylosoval něco lepšího ale co už. Při příjezdu z lodi se mi ještě sekly nohy pod sedačkou a 3 minuty nejméně trvalo, než mi je Metloš vyrval na sílu (ano opravdu to bolelo moc…). No nic ideme na to! Tímto děkuji mamině od Simonky za půjčení kola...:) Až na krátkou sedlovku ideální bike. Těch 23 kiláků jsem si poctivě protrpěl za podpory a tlačení parťáka, bez kterého bych už to dávno vzdal! Poté co nás na konci převálcovala jedna hlídka jsem se na to chtěl vykašlat, ale věděl jsem, že jsou tuzí jak rohlycy a že na tym runu bychom to mohli vyrvat a taky že jooo. Minuty ubíhaly samy a potvrdilo se, že jsme vážně runeři jak se patří. Na 7 kilometrové trati jsme na ně udělali 8 minut! Yeah! Spokojení jsme čekali na vyhlášení, ale k naší smůle tak byli nějací old bastards ďábli, které jsme ani nepotkali ale o minutu nás rubli a pro nás z toho bylo krásné 2. místo. Následující týden jsem se konečně začal dávat dokupy a už jsem nějak moc závodit nechtěl, ale to bychom nebyli my, kdybychom si nestřihli 7,5 kilometrový výkluskový sprint v apple townu. Nádherný závod až na Peťu Tvrzníka jeho kecy nekecy a zmatky v kategoriích. Myslím, že všichni se na té krátké distanci pobavili ( 13 dokonce finišoval!!! ) a někteří si odvezli i cenné kovy. Já ne. Já byl brambora…:-)
A konečně zlatý hřeb květnového, čtyřtýdenního závodění, Šutr-54!!! Holá hlava + rok nestříhání se a půl rok neholení! To je správná motivace do závodu!!! Hezky pátek odpoledne směr prague do tamního kempu, kde letos nehrály tři sestry, tak jsme se aji vyspali a ráno 3,2,1… START!!! Dva naháči dopředu a 13 po startu dává bomby z kopce jako druhý muž v pořadí. No potom co se tempo trošku uklidnilo na 4:50 dobíhám dudlyho a valíme spolu… Válcují nás magoři a nemagoři co si snad myslí že to tempo vydrží a my si jdeme to svoje spolu. Po nějakých 14cti kilácích ztrácím i dudlyho se slovy: „ Maťo běž, si rychlejší a mě to nějak nejde.“ V tu chvíli jsem měl pocit, že to možná hraje a já to zase přebuřím a holá hlava je moje. I přes tohle si jedu to svoje rozumné a s hlavou a nártem nateklým jak prase valím do druhého kola. Druhé celkem spoko, až na skutečnost, že na tebe zaklepe Ráďa Brunnerů a řekne ti, ať makáš… „ Tyvole… Von má 3 kola votočený, vypadá jak na vejklusu a já tady skuhrám ve druhým. No asi jinej svět tohle totok.“ A tak jedeme dál. Ve třetím kole mírná, velká, mega krize, ale pocit holé hlavy je silnější a po crazy wolf občerstvovačce si jdu užít posledních 9 kiláků s pocitem, že to vypadá dobře. Až na trošku křečovitý závěr jsem to konečně zvládnul rychleji než 13 a tedy vlasy mi projednou zůstanou. 18 minut po mě přibíhá vysmátý Dudly a všichni slavíme. ( Metlošek trošku smutný po 2,5 kolech, ale myslím, že na Javcu ukázal všem záda a taky to, že umí!).
Neskutečné 4 závodní víkendy za sebou a můžu říct, že nejvíce jsem si užil poslední závod, na kterém jsem jen fandil! Závody nejsou a nikdy nebudou vše! Jak už jednou jeden moudrý muž z knihy řekl: „ Běhat se má jen tak!“ Já bych k tomu přidal, že běhat se má jen tak s bandou stejně nalazených bláznů různého vyznání, věku a pohlaví! A nezáleží na tom, jestli jsme první, a nebo poslední! Díky všem, se kterýma můžu trávit čas na trailu a i těm, kteří mě na dálku podporují.
