Po delší době jsem se opět objevil v Třinci, a i když počasí nepřálo, vůle něco zažít byla mnohem silnější. Zprvu jsem se pokoušel přemluvit NVPP, abychom se zúčastnili krásného úseku Lysá cupu z ostravického Mazáku, ovšem nikomu se na tu skvělou trať (6,5 km, 850 m převýšení) nechtělo a samotnému se tam zase nechtělo mně, takže jsem se zúčastnil jejich výběhu z Vendryně na Čantoryji , a pak dolů do Nýdku.
Po ranním budíčku, tuším v půl osmé, jsem se namáhavě vykodrcal k oknu a v první chvíli se chtěl na všechno vykašlat. Venku bylo teda řádně hnusně. Mlha, trochu pofukovalo a binec ve vzduchu, ten byl podle mne taky. No, ale co už, říkal jsem si, že počkám, až se probudí Vůdce (možno číst jako body, děda či třináctka), a uvidím, co na to on. Samozřejmě by to nešlo jinak, než abychom něco dělali, takže o půl hodiny později, když se probral, zahlásil, že „nahoře určitě bude krásně“, tedy není, co řešit. Dali jsme výplach z akvária (chia fresca nakombinovaná s kaki a banánem) a vyrazili směr Vendryně, přesněji nádraží, kde už nás čekal Kamil (alias Stroužek). S tím jsem ještě osobně neměl tu čest, takže jsme si potřásli rukou, chvíli počkali, jestli se ještě neobjeví nějaký další podobně naladěný šílenec a v seskupení Vůdce, Maty, Stroužek a Hanys jsme vyrazili směr Vápenka. Sem se mi běželo ještě krásně, trošku jsme se nepochopili, když jsme doma diskutovali o trase, jelikož jsem si myslel, že na tu čantorku poběžíme spodem po cyklistické trase a tak jsem si vybral svoje oblíbené asfaltové Asicsy (model Oberon, číslo nevímJ). Ovšem od vápenky, už se cesta začala zvedat a krom toho, že jsem poslouchal, že jako jediný z posádky nevím, co se nosí v NVPP za značka (btw. když jsem to zkusil s tím, že mi chybí moje skvělé trailovky od NIke, tak to bylo ještě horší než s Asicsama), mi to začalo taky trošku klouzat. Krom neustálého zvedání se cesty, tu byly ještě deště, které předcházely víkendu, jenž na ní zanechaly opravdu znatelné stopy. Sem tam se nám pod nohy připletl strom či klacek, který tam zanechali či přímo shodili lesáci a lidé, kteří se snaží nasbírat co nejvíce dřeva na zimu, ale jinak pekelná užívačka. Po špičkách, v tempu hezky z nohy na nohu jsme se dostali o kousek výše a zde se potvrdilo, že Vůdce měl celkem pravdu, počasí tady bylo mnohem lepší než dole, ovšem neužívali jsme si ho zrovna moc dlouho, protože cesta šla pořád nahoru a dolů, ale rozhodně to stálo za to. Zhruba tři kiláky od Čantorky se začali kolem nás rojit zelení pánové s kulovnicemi přes rameno (rozuměj myslivci na honu) a lehce nás upozorňovat na to, že bychom se neměli vydávat mimo cestu, jestli nechceme schytat pár broků (hmm, jestli taky chudáčci hopsálci a jiná zvířátka, měli stejné štěstí jako my). Mno a vše vyvrcholilo na rozcestí, kdy nás jeden z myslivců zastavil, že máme počkat, protože opodál na cestě, po které jsme chtěli běžet, prý leží střelené prase a není jisté, jestli náhodou ještě není živé. Po chvíli stepování, kdy jsme se už už rozhodovali, že to oběhnem po té cyklotrase nám ten samý člověk řekl, že to můžeme oběhnout jinudy (proč to neudělal hned?). Po chvilce pobíhání po soukromém pozemku nám jeden duchapřítomný místňák sdělil, kudy se nejlépe dostaneme zpět na cestu a užívačka s kochačkou mohla pokračovat. Nevím, jak moc si to kdo užíval, mě to teda na tom lesním podkladu začalo trochu klouzat, a čím dále se zvyšující kopec mi na úsměvu také nepřidal, ale o své se po chvíli přihlásil i Oskar, takže to nebyla až taková hrůza. Kopec se začal zvedat až za únosné hranice, což nás rozdělilo zhruba na tři skupiny. Mates podle vzoru „if you can walk, you can run“ tomu dával ukrutnou kudlu vepředu, já si hlídal tepovku na únosné hranici, přičemž Stroužek si hlídal mě (nebo já jeho?:-D) a Vůdce to jistil zezadu, prostě jako správný vůdceJ V závěrečném stoupáku už začalo i trošku přituhovat, takže někteří (Hanys) přivlíkali něco teplejšího. Přeci jen lidi, kteří chodili kolem, na sobě nosili zimní věci a čepice a skupinka čtyřech běžců kolem nich probíhala jen v termotriku, v mém případě ještě krátkém, takže něco navíc nebylo odvěci. Na chatě jsme dali něco teplého (kofolu, čaj, čokoládu) do žaludku, pořešili důležité i nedůležité a už jsme si to hasili dolů do Nýdku, kde jsme měli domluvené speciální mhd značky renault s profesionálním řidičem, značky Maminka:D Seběh dolů, si podle mého názoru nejvíce užili bratři v triku (Vůdce a Mates), kteří skákali kde se dalo a běželi jak o závod (Ti, co šli nahoru z nás asi museli mít dobrou srandu), já se Stroužkem jsme místy trošku zaostávali (snad pud sebezáchovy a v mém případě sem tam klouby při nesprávné technice, byly prostě přednější), ale na parkoviště na Konečné v Nýdku už jsme doběhli všichni společně (jako tým?:-)).
Co říci závěrem? Skvělá akce, až na pár drobností, které sem nepatří a samozřejmě trošku horší volbu bot:D Těším, se na příště, jestli to se mnou NVPP ještě budou ochotni vydržet:-)
Hanys
