Tenhle závod jsem bral spíš jako krásnou procházku po Beskydech. O účasti jsem hodně zvažoval a byl to pro mě spíš takový příjemný poslední ultra v roce, žádné hnaní, žádné křeče. Jenže nakonec se dovídám, že jdeme ve dvojku s docela kvalitně vybaveným Romanem, nicméně stejně ho hodně podceňuju po L4L. Nicméně další události byly jako z nějaké sci-fi.Píše se pátek 5. 9. 2014 a já vyrážím už po 5 po nádherně prožitých prázdninách do školy. Bohužel hned na začátek velká chyba. No tak ve škole to nějak prosedím, stejně už myslím jen na milovanou Lysou, Ropici, Travný, Smrk.... Tak tedy školu prosedím a v 13:50 vyrážím spolu s Romanem a Rudou, který taky měl jít, ale nakonec prostě se události měly tak, že ani podruhé mu start v tomto závodu nevyšel. Tak tedy v autě samé legrácky, nádherné počasí, krásné Beskydy, které nás ale děsily představou, že je budeme muset celé projít. Tak tedy pohodová registrace, hezké trika, plno otravných reklam a nějaké ty tyčinky atd. Akorát trošku minusový bod za 200 korun za změnu kapitána, navíc když Ruda z 1100 Kč nedostal ani haléř zpět. No nic, jedeme domů, a hned po příjezdu se snažím jít usnout. Na hodinku se mi to podaří, ale pak už ne. Tak tedy v 9 vyrážíme na B7, byla nádherná noc a já už jsem se moc těšil, až konečně po dlouhé době vyrazím na Javorový krásně v noci. No tak přibíráme Romana a jedeme na Třinecké náměstí. Pokecáme s fajn lidma, taky s týmem, kde nám Palo radí, že závod začíná až v Čeladné což si Roman vzal k srdci. No a pak jen nějaké žvásty, svatba atd., nezajímá mě to, těším se na vrcholy, které vidím na hotelu STEEL a nemůžu se dočkat startu.No a ještě jsem vám nepopsal mojí výbavu na závod- tak tedy půl litra vody, povinná výbava, 5 gelů, ledvinka, tričko, kraťasy a boty.Zkrátka ten Palo mě prostě zblbnul :D Tak tedy minuta se sešla s minutou a my vyrážíme. Chytáme se Tyřanů, se kterýma běžíme až na Velký Javorový a předbíháme s nimi obrovskou kvantu lidí. Na Velkém Javorovém se naše cesty definitivně rozdělují a po čipové kontrole pokračujeme opatrným seběhem do Řeky. Tam se ovšem opět po roce našel vtipálek, který zničil označení a tak se asi 10 dvojic ptalo kudy. Nakonec se mezi nimi našel místní domorodec a ten nás zavedl na správnou cestu.Občerstovačka, Roman dal gel a letíme na Ropici, která byla až příliš zdlouhavá. Na Ropici si Roman přemaže nohy vazelínou a pokračujeme neskutečně mizerným seběhem do Morávky, který nám trvá asi 30 minut a já už si říkal, že se to co sem si myslel doopravdy splní. No pak sjezdovka na Travný, kterou si Roman užívá, ale bohužel v Morávce si nedává gel a tak ztrácíme traverzováním Travného neskutečně moc času a i míst, protože nás předběhlo asi 15 dvojic, takže jsme mohli být klidně v top 10. Romanovi se už v hlavě honily nejčernější myšlenky a já už sem ho chtěl nakopat někam a běžet sám. Nicméně jsme seběhli do Krásné, občerstvili se a běželi dál . Palo s Matesem nás chválí za výborný čas, ale sami jsme nevěděli jaký je, protože jsme se pro jistotu na tu hrůzu nedívali. Tak tedy Roman dává gel a my jdeme nejfamóznější část B7, a to sice výstup na Lysou horu. Probereme život, jak jsme se měli v létě, závody, co jsme prožili na dorostových chatách a taky nějaké ty drby. Lysá příjemně utekla, na vrcholu si Roman opět převáže nohy a závod může začít. Krásný seběh na Ostravici, a my se dovídáme krásný čas. Uběhlo teprve 7,5 hodiny a my jsme v polovině. Tak tedy na občerstvovačce melouny a honem na Smrk. Ten jdeme ze začátku z Uhrem, ale pak se mu trhneme a na vrchol jsme o 5 minut rychlejší než on!! Tak tedy vazelína, a seběh dolů na Čeladnou, který asi nejvíc bolel. V Čeladné se dovídáme, že jsem dokonce top 15 a letímě jak blázni v euforii.A přichází zlomový moment- po 65 kilometrech dávám první gel. Na Čertův Mlýn nás pošlou po nějaké zkratce, která ale nebyla značená a tak tedy byla tak trošku free- style. No vyšli jsme na Čertův Mlýn a euforickým seběhem ještě přes hřebínek na občerstvovačku na Pustevnách a po cestě Radegasta dolů do Ráztoky. Tak tedy Radhošť vyjdeme z lehkostí, ale seběh je mizerný a už nás žene jen vidina schodů ve Frenu. Hodně se trápíme, ale říkáme si, že už jen Javorník a jsme tam.Na Pindule dáváme gely a jdeme dál. No ale Javorník byl nakonec jasně nejhorší. No ale už jsme na vrcholu, dovídáme se,že jsme z obou kategorií jsme 50 a běžíme takřka sprintem posledních 5 kilometrů do cíle. No ale já jako pravý mladý nezkušený blbec přidám a k mému neštěstí upadnu na šutrovo- blátěné cestě, kde si sedřu celé koleno. Chce se mi brečet jako malému klukovi, ale ta euforie to přebíjí a už jsme ve městě. Je to doopravdy jen za rohem. Tak tedy běžíme, asi tak 4 minuty na kilák a už je to tu plno lidí, náměstí, schody, rozhovor. Nicméně vůbec jsem to nevnímal. Taky pár známých tváří, které gratulovaly k vybornému času a výbornému umístění. No takže další události už všichni znáte, šel jsem na ošetření nohy a ondlel jsem dehydratací a samozřejmě celkovou únavou. Ještě dostávám náramek od Verči, ale pak už musím jet na chirurgii, kde nakonec vydržím celé 3 dny. V nemocnici ondlívám podruhé. Nicméně málo který doktor mě kritizuje, spíše chválí a dokonce paní doktorka tvrdila, že musím víc běhat. No byl jsem nepříčetný, nervozní, ani mě nenechali vyspat :D Euforie dochází až v neděli odpoledne, kdy si zpívám jak blázen a říkám si , že jsme neskuteční borci.
Tak tedy B7 2014 v číslech:
92 km
5000 převýšení +-
7 vrcholů
16:32
17. místo z 601
9 v kategorii
2 gely
3 dny v nemocnici jako bonus
Každopáně se už nemůžu dočkat na další ULTRA, bylo to totálně neskutečné a čest mému parťákovi, který mě od Lysé psychicky vodil. Díky Romane.
