Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Z jiného soudku – takové to bahenní plácaní.

Z jiného soudku – takové to bahenní plácaní.To jsme se tak s bráchou vypravili na Extreme triathlon do Brušperku. Hlásili krásné deštivé počasí a v kombinaci s terénním rázem závodu to zavánělo silným zážitkem. Nachystat kola, nacpat je do auta, znáte ježka v kleci, a razíme.

Před námi se to začíná chmuřit a do Brušperku vjíždíme již za vydatného lijáku. Nějaká ta prezenčka, rozprava k závodu, rychle pro kola, na rozplavání není chuť, takže se postavit k ostatním a 3 2 1.

Skáčeme do Brušperské přehrady, naštěstí bez obvyklého triatlonového okopávání při plavání si to šinem k bójce 400 m daleko, občas koukám, jak všichni fičí a že jsem nějak vzadu, ale tady už jsou dobří koně, neopreny, občas CZE na zádech, takže pohoda. Obtočit kolem bójky, při cestě zpět předplavat nějaké tuháče a z vody. Do teď déšť nevadil. V depu to začíná klouzat.

Klasicky nemůžu natáhnout dres, srolovaný, mokrý na zádech, prosím bráchu, ať mi to stáhne, nahodit děravé INOVy, které se tímto na chvíli mění v tretry a razíme na bajka. Úvod pohoda po cestě, tam mi to jede, rubnu nějaké loudy a vjíždíme do lesa. A tady to začíná. Bláto, voda, louže, bláto, bláto, mokrý kořen a sjetá přední guma. Lituju, že jsem si ji nevyměnil, když mi soused říkal, že nevede. Už vím, o čem mluvil. Kolo si jezdí, kam chce. Loudové mě začínají předjíždět, některé raději pouštím. První lesní úsek zdárně za mnou, chvíli cesta, sahám po flašce, aha, není, jasně, nechávej si pití v autě. Na cestě něco málo sjedu, a jedeme na louku. Připadám si jak na ledu. Nechápu, jak to ostatní dělají. Totálně mě školí, jak že se to má v tom terénu jezdit. Přichází krásný výjezd po louce, kde většina kolo tlačí. Lezu z kola a běžím. Dělám si srandu, jak ty kilometry přibývají, ostatní mě nechápou. Pod kily naplácaného bahna na kolech se přestávají točit. Odházím největší bordel a frčím dál. Přichází sjezd, říkám si pustím to a uvidíme. Těžko popsat, jak to vypadalo, ale házelo to se mnou jak na bejkovi. Vzpomínám na slova Davida Kačiho, nejlepší je se na kole udržet co nejdéle a nepadat, na kole ustojíš a ubrzdíš více. S touto radou v mysli sjíždím dolů a blížím se ke konci prvního kola. Mimochodem, jedno kolo 14 km. Jako jediný zastavuju u občerstvovačky a piju vodu. Druhé kolo vypadá podobně. Už si z toho dělám prdel. Pořád se směju nebo nadávám. Do toho občas bláto v oku, zastavuju, nic nevidím, něco z očí vyškrábu a pokračuju. Les bída, cesta fajn. Snažím se projíždět všemi kalužemi, abych opláchnul kolo. Louka katastrofa a krásný sjezd na závěr, kde už to položím i když jsem se snažil jet mírněji. Krásně jsem se sklouznul. Něco bolí ale je to zabalené bahnem, tak neřeším. Dojíždím do depa, později z výsledku zjišťuju, že jsem dostal na prdel víc, než by se mi líbilo. Hold běháním techniku na kolo nezískáte, nejspíš musím vyjíždět častěji. Uklidím kolo do stojanu, přezouvat se nemusím, INOVy se automaticky mění na běžečky. Odhodím přilbu a fičím. Skok do výsledku, čas zastávky v druhém depu 2. místo, brácha 1. place. Neskutečný dílčí výsledek (úsměv od ucha k uchu).

Po cestě se nezapomenout napít ionťáku. Trasa běhu má jen 4 km. Nic pro mě, věčného loudila, ale jsem rád, že jsem přežil kolo a šlapu hned od začátku, co to jde. Prvně rovinka, tady dobíhám jednoho, říkám si fajn, to jde. Pak schody, dobíhám běžkyni a v následném výběhu rubnu další tři. Pak už před sebou nikoho nevidím, tak se snažím udržet, kde jsem. Seběhnu po louce, tady to měkké nevadí a zbývá už jen oběhnout přehradu a cíííl.

Celkově na trase 0,8/28/4 km v čase 2:04:35 a 36. místo z 94. startujících.

Jsem od bláta od hlavy až k patě, tak skáču tak jak jsem do přehrady a myju všechno, co mám na sobě, oups, skoro všechno.

Pořadatelům se podařilo naplnit název akce do puntíku, hlavně s přispěním počasí. Nezbývá jim než poděkovat za Extra zážitek, k nim musím připojit i VZS Ostrava, kteří mi poctivě vydřeli sedřené koleno. A příští rok snad znovu a s lepší technikou, ať to jede nejen na cestách.

Oujeah, sportu zdar!