Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Železný tomík aneb snáma se člověk nenudí

Loď-5km, Kolo-19km,Běh-7km.

Tak se opět rok s rokem sešel a Iron tom je zde.

Co je železný tomík? Triatlon dvojic kde plavání nahrazuje loď

Vyjíždělo už se v pátek, takže bájo protože jsme všici bulnuli školu..:) No nějak jsme se sešli u lukyho, abychom nakoupili (To bych nebyl já abych si nezapoměl peněženku) a pak jsme už vážně šli nakupovat. Dalo nám to strašně zabrat, takže jsme se pomaličku začínali sunout do tomíku a tam jsme hodili veget a opalovačku. Konečně začali přicházet i další a když jsme byli všichni pomalinku jsme se přesunovali k městskému úřadu, kde nás měl vyzvednout bus. Naházeli jsme kola do stojanů a fičeli jsme pro Opaváky. Myslím, že když jsme přijeli do Opavy, tak se nás trošičku lekli. Jsme totiž taková krásně uspořádaná málo hlučná skupina, takže zpěv a řev je unás úplně normální. Po nějakých třech hodinách se to začalo uklidňovat. Už nás to nebavilo a byli jsme unavení. Mno kolem půl jedenácté jsme dojeli na místo a než se všechno vyřešilo a roztáhly se stany bylo skoro půl dvanácté. Při stavění stanů mě krásně seklo v zádech, takže jsem se pomaličku odšoural si lehnout v domněnce že se vyspím (byli jsme tři ve stanu pro dva.. Mačkat se s dvěma holkama je super :D). Po nádherně probděné noci jsme vstali do závodního dne. Vstávání bylo trošku tužší. Záda nepovolila. No nic trošku se rozhýbat hodit růžové štěstí a jedem. Na startu jsme povzbuzovali všechny naše dvojice (byli trošku nervózní) ostatně stejně jako my. První startovala dvojice Stroužek- Kufí aaa pak byli na řadě dva takoví co už to jednou vyhráli. Mám ponětí že jménem Mates-Luky. Tři dva jedna start! Loď jsme rozjížděli pomaličku abychom se trošku sehráli s lodí a s okolní vodou. Po pár tempech jsme pomaličku dojížděli všechny dvojice před námi zejména Kufiho se Stroužkem. Dojeli jsme k bóji s bezva pocitem, že půlka lodi je za náma a že to snáma není tak zlé. Dojezd lodi byl takový srandovní. Místo aby se můj skvělý kormidelník trefil do prostoru u mola kde měl vjet, tak trefil takový velký krásný šutr. Pořadatelé měli trošku výtku ať jim neničíme lodě. Nic závodíme dále rychlý přeběh ke kolu nasadit helmu a hurá na trať. S námi vyjížděla dvojice z jiného oddílu. Strašně je bavilo se snáma předjíždět ale na kola přišla trošičku krize. Jak tak trénuju ten běh kolu jsem moc nedal a trošku se to projevilo. Nějak jsem začínal mít problémy stíhat svému parťákovi ale jako správná dvojka jsme se povzbuzovali nejen psychicky ale Luky mě tlačil i do kopců krásně za záda. (Kopec jménem vyhnívák se tak nejmenuje pro nic za nic.). Hurááá sjezd a hoodně mokrý. Hup šup a už jsem na kontrole kde chvilku čekám na Lukyho, který tomu sjezdu tolik nedává jako já. Ještě pár kopečků a jsme v cíli. Díky bohu to kolo je vražda! Chvíli před cílem jsme se rozdělili a Luky si jel přendat SPD boty za běžecké. Dojezd do pit stopu odhození rukavic kola a helmy a teďkom nás čekalo to nejkrásnější. Běh. Ještě než jsme vyběhli dali jsme gel aby nás to trošku nakoplo. Vyběhli jsme na trať a první kilometr byl za trest. Stuhnuté nohy z kola a o stehnech ani nemluvím. Pomalinku začaly docházet síly ale jak mě Luky držel na kole, tak já jeho na běhu. Tlačení do zad řev přes celý les atd. Doběhli jsme na kontroli a opět jsme sebou neměli papírek na který nám měli zapsat, že jsme tam byli. No nic rychle razítko na ruku a valíme zpět. Cesta zpět byla krásná tlačení Lukyho řvaní a pořádný minimalismus.(Tričko muselo dolů). Taky jsme potkali naše týmové kolegy Stroužka s Kufim kteří taky bojovali seč mohli. A najednou: „ Hej Luky už jenom pár set metrů. JEDEM!!“. Oba jsme zabrali a byli jsme v cíli.(Cestou jsme přibrali pár kaluží prý bylo málo bahna). Veděli jsme že teďkom nás čeká odpočinek a koblížky v cíli ale co se nestalo. Ihned po doběhu dojíždí další silná dvojka Sima-Tera. Nečekám ani chvilku házím do sebe limonádu jeden koblížek a vybíhám sněma na trať jako vodič. Cestou jsem dostal koňara od Simy do ruky ( prý jsem moc povzbuzoval) ale i tak holky šly dobře. Rázem jsme se všichni dostali na kontrolu a rychle zpátky. Ani jsme nestihli pořádně pokecat a nastal cíl. Pomaličku všichni doloďovali, dokolovali, doběhli a pak už se čekalo jenom na výsledky. Pořadatelé nás napínali dlouho ale nakonec jsme se dočkali výsledků. Začalo se od můžu, kde jsme neměli zastoupení, protože mě a Lukyho nepustili startovat za tuto kategorii. Trošku škoda ale už přišli na řadu junioři. A na desátém místě se umístili Kamil Cinkraut a Martin Kufa. Jupí TOP TEN.

Najednou to přešlo k nejlepším pěti dvojicím a stále naše jméno nezaznělo. Začínaly být ambice na bednu. Třetí nejsme a náš “velký vedoucí míra“ na nás vykoukl, že jsme asi zajeli dobře. Když nezaznělo naše jméno ani na druhém místě, bylo vyhráno. Zvládli jsme to a opět jsme zvítězili. Tak fotky na bedně, pár minut slávy a dolů. Sima s Terou taky vystoupily na bednu a to jako třetí ve své kategorii. No super! :) Ale nás zajímaly výsledky celkové a čas. Když jsme se knim dostali zjistili jsme, že opět naše dvojice dala prvním můžům tentokrát 5 minut! Spokojenost vysoká a kvalitní závod. Teďkom už jsme s čistou hlavou zašli na pizzu, zaslackovat s Opavákama, kteří se snámi začali hodně bavit a následující den domů. SUPER AKCE!! Doufám že příští rok znovu.:-)