Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Valašský hrb 2017 pod dekou.

Valašský hrb 2017 pod dekou.Minulý rok se mi povedlo vystřihnout 30-ku pod 3 hoďky, tak proč si nepřidat, že? Já debil. Ráno nabrat Olu s Terkou, raději dřív, ať parknem. Ještě rychlovka sehnat malé Jupíky, místo gelu, a jedem. Prezenčka, převlíct, wc, nachystat batoh a 3,2,1.

Začínám klasicky pohodička, žáden spěch, je to daleko. Před sebou při tom pořád vidím Pala (Třináctka), říkám si ok. Jedna občerstvovačka, druhá, vyšlápnout na Vysokou, třetí, 15km pořád se to dá. Na čtvrté vrchní vuvuzelista a řechtač Metloš, placák, napít něco sníst a dál. A teď to začíná tuhnout. Ou, ou. Nohy tvrdnou, tuhnou, nejde to protáhnout, motám se já, hlava, všichni mě předbíhají. Je rozhodnuto. Něco je špatně, na 30-ce končím, ať mě dál nemusejí sbírat s chodníku. Nějak to dobelhám k cíli, napiju se připravené kofči a koukám jestli není někdo známy na blízku. Nikdo, co teď. Palo asi taky pokračuje. To je v háji, nemůžu skončit, to mi ego nedovolí. Tak nic no, Beru batoh s vodou a Jupíkama a běžím dál. Dalších 12 km na otočku spíš projdu, předbíhá mě jeden za druhým. Každého třetího se ptám kde už to je. S palem se míjím 4km do otočky. Už mi dal dost na prdel ale synek vysmáty jak lečo, NVPP jede, prej. Jel bych mít kolo. Dobelhám to na otočku. Naštěstí jsem to nikde nepoložil. Leju do sebe vše, co teče, meloun se solí, banán a ty vole, to už dotrajdáš. Rozbíhám to s kopečka. Noha sem noha tam, protáhnu krok. Oujeah, zase to běží. Už mě nikdo nepředběhne a frčí to zpět o poznání lépe. Rubnu dva kolegy a dobíhám 2 km před cílem k vodonošum kde mi dobíhá naproti i Ola. Už by chtěla domů a já se někde flákám. Tak to společnýma silama doběhnem. Nakonec je mi trochu líto, že to není delší, abych ještě něco stáhnul. Čas a umístění ani nemá cenu zveřejňovat, prostě ostuda ale nevzdat se je přeci výsada rytířů, jak pravil Maky, šéf Nezmara a tak jsem to teda symbolicky splnil.