Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

STRC - Dolní Morava

STRC - Dolní MoravaZávod si vybírám už po Ledopádech, protože jsem je doběhl se Štěpánem, který bydlí v nedalekém Jablonném nad Orlicí. Původně jsem u něj měl přespat, jenže závod se sešel se závodem, a tak jsem spíš ocenil, že mi Roman Kantor nabídl dovoz na start a dokonce i zpět.

Takže Roman a jeho syn Ondra se pro mě stavili v sobotu ráno a dovezli mě až do Dolní Moravy. Cesta ubíhá velmi svižně, protože jsem během ní byl v příjemné společnosti těchto dvou zkušených orientačních borců. Asi po 3 hodinách jsme dorazili na místo, kde jsme mimochodem trávili i naši zimní dovolenou s taťkou. Prezentace, vyfasování zajímavých věcí (polovina skončila v koši hned, ta druhá až později), převlíknutí se a na start. Před startem jsme potkali ještě Martina Sikoru, ale Štěpána pořád ne. Ještě těsně před závodem se ptám Ondry, za kolik to chce dát. Říká, že za 2:30. No abych byl upřímný, moc jsem mu nevěřil. Sice na Memoriálu Mariana Kluse (třeba pro borce ze Svatého kopečka, kteří tento takřka legendární závod neznají – 3,2 km a 500 metrů převýšení-zkrátka výběh na Javoch) bral bednu, nicméně tohle je 30 km a na orientačního běžce možná trochu moc kilometrů. Nicméně Ondra mě přesvědčil v naprostý opak-ale nepředbíhejme. Po tomhle krátkém rozhovoru s Ondrou jsem se už přesunul na start. Tam mě ještě dostal borec komentátor, který říkal, že tento běh je jeden z nejextrémnějších u nás. Zajímavé je, že na doopravdy extrémních závodech se tyto věci skoro nikdy neříkají. Pak ještě pár „povzbuzujících“ hlášek od komentátora a … 3,2,1 -Start!

Zase ve vzduchu. Já v těch gelech asi fakt něco mám.

Závod

Od začátku „přespolák“, jak mi později napsal Palonc. Fakt nuda. Už výběh na Slamník nestál za nic. Na prvním občerstvení byla jen voda, ovšem přišla náramně vhod. To jsem měl v nohách nějakých 10 kilometrů, takže skoro nic, a už byla půlka závodu. Od téhle občerstvovací stanice až po další, která byla na chatě Franciska, to stálo celkem za to. Krásný výběh na Podbělku, dále Sušinu, Stříbrnickou a pak dolů. To byl jeden z mála atraktivních úseků tohoto závodu. Ale moc jsem si ho neužil, protože jsem pořád spravoval kraťasy, které mi padaly, a proto jsem se neustále ohlížel za sebe, jestli mě náhodou nedoběhne Roman Kantor.  Naštěstí se mu to nepovedlo. Ukazovatel kilometráže zobrazoval 16, a mě zajímalo, jak dlouho už běžím. 2 hodiny. Dobrý. Další dva kilometry mi chyběly na stanici s pitím, a pak už jen dolů. Bohužel na občerstvovací stanici nebylo nic, jen pramen, kolem kterého se zhrotilo milion lidí a proto nemělo žádný smysl tu čekat. Málem jsem sice upadl žízní, ale co už. Seběh z této „občerstvovací“ stanice stál taky za to, ale to byl už fakt poslední úsek, který za to jakžtakž stál. Měl jsem ho naběhaný i ze zimy, takže jsem věděl, co mě čeká. Po chvíli jsem naštěstí našel pramen, a pak jsem mohl opět finišovat a předbíhat lidi. Celý tento proces provázelo úmorné horko. Tento úsek mi ani netrval moc dlouho, a proto jsem se dostal na poslední, ale zároveň první občerstvovací stanici, která stála za to. Tedy až na to, že borec tu nechtěl vytáhnout gely. Ale byl tu iontový nápoj a ten ohromně bodnul. Tudíž do cíle to šlo už v pohodě a navíc jsem ještě předběhl pár borců. Na úplný závěr jsem si zafinišoval s nějakým borcem, ale zvolil lepší taktiku a předběhl mně- takže konec špatný, no rozhodně ne všechno špatné, ale zdaleka ne ani dobré. Závod jsem si kvůli problémům s kraťasy neužil naplno, což byla škoda. I když trať zrovna atraktivní taky nebyla.

Finišování …

O 100 metrů dál, o 5 minut později

V cíli

Dostávám medaili, dobrý, ale atmosféra jinak doběhl jsi, hurá, ale moc neobtěžuj. Ani jsem neobtěžoval. Dal jsem si výborné těstoviny, meloun a nějakou tatranku. Vše bylo v ceně, takže to bylo ok. Potom mi nabídl Martin Sikora, že mě sveze do Třince. Tak říkám, že jo, kdovíkdy přiběhne Roman, takže Martinovi přikývnu. Ovšem po tom, co jsem se vysprchoval, byl už Roman v cíli, a říkal mi, že jedou přes Jeseníky. Takže nabídku od Martina nakonec odmítnu a jedu s Romanem. Což je dobře, protože se po cestě stavujeme do KFC.  V dobré společnosti Romana a Ondry, pak už jen ve společnosti Romana navíc cesta utíká velmi rychle.

Statisticky

Čas 3:33, 192. místo, 28,5 kilometrů/1100 výškových metrů, 1 hloupé kraťasy

Jak jsem byl spokojen s výkonem pořadatelů

Vše fungovalo tak, jak mělo, cena nebyla taky nijak přemrštěná, raut v cíli super. Ale díky poměrně neatraktivní trati v tak krásném pohoří jako je Králický Sněžník, díky komentáře od komentátora, díky mírné komerci a díky pána, který nebyl ochoten vytáhnout gely na poslední občerstvovací stanici, uděluju 2-. Známka je sice hodně dobrá, ale na tento závod jsem se vydal s největší pravděpodobností naposledy.

Respekt patří

-Kantorům (Roman a Ondra) za to, že mě dovezli do cíle, a také jim patří respekt za jejich časy. Ondra mě nakonec přesvědčil 2. místem v kategorii.

-Mým rodičům za to, že mi umožnili start na tomto závodě

-A v poslední, zato však v nejdůležitější řadě samozřejmě Bohu