Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

První ultramaraton

I obyčejný člověk, který nemá tolik natrénováno, dokáže uběhnout ultramaraton. Navěříte, čtěte.

No právě jsem došel/dojel domů z mého prvního ULTRA, tak jsem si řekl, že by nebylo špatné napsal o tom pár řádků. Začnu asi tím, že moje nejdelší vzdálenost, kterou jsem kdy před tím běžel, byla asi 28 km. Tak jsem si řekl, že zkusím skoro dvojnásobek, taky proč ne že? Naskytl se zajímavý závod Ostrý-Lysá-Ostrý, celkem přibližně 52 km. Začalo to v pátek, kdy jsme vyšli na Ostrý, tam skoukli film překvapivě o Ultramarathonu- Unbreakable: The Western States 100 (miles). Taková motivačka, čeho je člověk schopen. Mimojiné ultramaratonisté Kilian, Scott Jurek nebo Antonín Krupička. Noc nebyla z nejlepších, moc jsem toho nenaspal a nervozita byla znát. Aspoň, že jsem se před závodem stihl dvakrát odlehčit. Start byl v 7:00 od chaty ze značky cíl. Vyrazili jsme a s celkem dobrým nadhledem a překvapivým tempem doběhli po menších pauzách na Lysou s čistým časem Matesa 3 hodiny 2 minuty – můj byl tedy asi 3 hodiny 30 minut. Tam na chvíli sedli a dali dvojboj (kola s čajem) a tatranku. Znovu ze značky cíl jsme vyběhli z Lysé zpět na Ostrý. Trochu bláhově jsem si myslel, že nohy, které mě bolely, už nebolí. Opravdu, seběh z Lysé v tempu asi 5:10 na kilák byl luxusní. Poté jsme se dostali asi 2 km pod bílý kříž. To by to nebylo první ultra, aby to bylo bez jakýchkoliv potíží. Začaly první potíže, píchání v boku, následovala opětovná bolest nohou. Bez keců jsem přijal první gel, ten po chvilce zabral a na Bílém kříži jsem byl relativně v pohodě. Pak, aby toho nebylo málo, nohy se ozvaly a co hůř, kotník taky začal bolet. Po několika chabých pokusech běžet jsem radši šel. Deset a půl kilásku od cíle mi dali druhý gel. Opět na chvíli v klidu, ale musel jsem dojít pěšky. Jak na Slavíči, kde přišla půllitrová kofola, tak i na Ostrý. Čas tady není podstatný, závod jsem dokončil. Doběhl jsem zhruba maratón, zbytek došel. A to, jak mi bylo řečeno od zkušenějších borců, není vůbec hamba. To se stává, obzvlášť pak na prvním ultramaratonu. Každopádně děkuji za organizaci Palovi. Za příjemnou společnost u běhu Matesovi, Šimimu a Palovi, zvláště pak za psychickou a jinou podporu opět Palovi s Matesem. Za následnou příjemnou společnost cestou ze Slavíče na Ostrý Simči s Terkou. Bez vás všech bych to dost pravděpodobně nedal! :) Hanysovi a vůbec všem za příjemnou společnost. Za pěkné ubytování děkuji chatě Ostrý. Ona totiž představa, že bych se ještě před startem na ten Ostrý měl dopajdat, je strašná ! Závěrem bych rád řekl, že kdo to chce zkusit, nebojte se toho. Jde to. Když to uběhne a dojde člověk, který neběhal dost dlouhou dobu a podobnou vzdálenost běžel opravdu poprvé. Není to nic složitého, dáváte levou před pravou nohu a následně tu pravou před levou. Takhle asi x tisíckrát za osm hodin. Ukončím to slavnými citáty: „Na fotbalistu není špatné“. Můžete hádat, z koho úst to vypadlo. Tenhle jsem neslyšel poprvé a můžu říct, že jsem na to náležitě hrdý. "50 % je fyzička, 50% pak psychika". Říká velká část utramaratonistů. A mají sakra pravdu, nohy můžou bolet jak chcou, ale s dobrou hlavou a podporou dokážete velké věci. Bohužel jsem zjistil, že stále ještě moje hlava není na toto připravená. Ale uvidíme, možná se tomu začnu věnovat ve větším. A jestli se ptáte, proč tohle dělám(e) – já osobně nejsem s to vám na to odpovědět. Zkuste si to na vlastní kůži, možná to dokážete definovat. Myslím si, že to za to stojí.