Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

O mně, o běhu a proč mě to tak dostalo …

Ani ve snu by mne nenapadlo že sem napíšu něco veskrze osobního jenže …..

Ani ve snu by mne nenapadlo že sem napíšu něco veskrze osobního jenže …..

V minulosti jsem se věnoval hodně aktivitám, lezení ve skalách, po kopcích ve sněhu a ledu, ježdění na prkně a lyžích v horách i jinde, BMX a horským kolům, ježdění na sportovní motorce, pádlování na divoké vodě …..Pro mnohé by se mohlo zdát, že zážitků pro víc lidí, na víc životů ( no jo, vím že jsem požitkář, ale nebaví mě jen tak přežívat, musím žít ). Tohle všechno, má ale i své stinné stránky. Tělo totiž dostává při každé zábavě trochu kapky a sem tam se i něco nepovede. Výsledkem jsou pak maličkosti jako: pochroumané rameno, utržený křížový vaz nebo naštíplá pánev. Ty drobnější věci jako omrzliny, odřeniny ( spíše spáleniny – takzvaný „egzem tretuarovy“ ), nebo tržné rány, ani nelze brát vážně. Proč to sem vlastně píšu? Podle všeho by můj organizmus vzhledem k mému zatížení a věku, měl pomalu přemýšlet o stádiu rozpadu a rozkladu ( některé zdroje doporučujou trénink skoku do rakve ). Kecal bych, kdybych tvrdil že mě nikdy nic nebolí a nebolelo. Byly doby kdy jsem vstával z postele postupně, prvně na čtyři a pak na dvě ( záda jsou hold prevít ). Na kolena jsem zase v minulosti dával po zátěži mokrý plíny aby nezatuhly, ano používal jsem různý fígle, abych se mohl pořád bavit. To ale nejde donekonečna, takže nakonec ubývalo aktivit a přibývalo kil.

Dlouhé roky byl pro mne běh jen vhodným doplňkem k udržení kondice, pohyb který když jsem posunul na trochu vyšší level, tak se tělo ke mně obracelo zády. Nicméně z dob minulých mi zůstal malý sen o tom že zvládnu uběhnout maratón a vzhledem k chátrání mého fyzického já ( uvnitř se cítím pořád na patnáct ), byl na čase tento plán uskutečnit dokud to jde. Nebyl žáden problém zabloumat po netu, najít příručku jak uběhnout maratón za 100dní a vrhnout se do tréninku. Jenže po dvou měsících aplikace doporučených dávek, tělo vyhlásilo stávkovou pohotovost a mě nezbylo než se opět vrhnout na google s hledáním nějakého řešení. Moc jsem nedoufal že vůbec něco najdu a úplná náhoda mi vrazila do ruky knihu „Born to run“. Ikdybych nechtěl věřit tomu co tam píšou, stejně by mi to bylo k ….. , mé problémy by zůstaly, sen by se rozplynul a to nemám rád.

Kdo nevěří, ať tam běží. Já uvěřil a běhal …..

Ze začátku to byl děs, připadal jsem si jak debil, všechno bylo jinak a ikdyž ustupovaly bolesti z dřívějška, přibývaly nové z míst který by člověk moc nečekal. Popisovat to tady, je zbytečný, vydržel jsem, odběhnul si sen a pak začal naplno běhat jen v minimalistický obuvi a bosý.Tím by to mělo všechno asi skončit, jenže když jsem nadobro zul utlumený boty a začal běhat s radostí a pro radost, přišlo neuvěřitelno.

Najdednou bolístky vymizely, každý výběh byl šílená užívačka, přibývaly mi síly a ubývaly kila. Z nemocnýho „starce“, se stal ten, co na dlouhý tratě stačí svým dospělým dětem ( už jen to že s nima můžu trávit část jejich volného času, je pro mne svátek ). Dnes už je úsměvná vzpomínka na to, jak jsem se nadřel abych uběhl sedm kilometů v kuse. Pokrok který organizmus udělá během jednoho roku je k neuvěření, stejně jako to že samotný běh je zážitek zcela srovnatelný s kteroukoli předešlou aktivitou. Přitom je plně nezávislý na možnostech, nepotřebujete partnera, benzín do nádrže, ideální počasí nebo šíleně drahé vybavení. Stačí trenky, botky a trocha volného času ( když je chladno tak pár věcí navíc ).

Není to dlouho co jsem se bavil s jednou kamarádkou a ta tvrdila že bohužel dlouhý tratě znamenjí časový problém, protože se musí půl hodiny rozcvičovat a pak po běhu zase docvičovat či co. Takže na desetikilometrový běh potřebuje nejmíň dvě hodiny. Jó, taky jsem se kdysi roztahoval,protahoval a bůh ví co ještě, dnes to nějak není třeba. Nic se mi nikde nekrátí a hybnost mám daleko větší, než dřív. Takže suma sumárum, když si chci dát patnáctku, tak to mám za dvě hoďky i se sprchou.

Spousty lidí okolo mne naříká, jak jim jdou kila nahoru a zdraví dolů, cpou se různýma sra...... , ať už jsou to léky nebo potravinové doplňky. Přitom kolikrát doopravdy stačí, jen zvednout tu svou ctěnou pr....del, a trochu se hejbat.

Proto vlastně tohle množství písmenek o mně, myslím si že jsem stejný jako všichni ostatní, jen nerad věci vzdávám a nezvládl bych život odsedět jen u knížek a nebo televize. Zkuste to!!! Jděte si zaběhat sami a nebo to zkuste s námi, vždycky je něco poprvý, tak proč ne a když vám to nic nedá, vykašlat se na to můžete vždycky.