Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Lysohorský čtyřlístek, aneb ze zadních pozic vpřed

Na tenhle závod jsem makal prakticky 2 měsíce. Moc jsem se na něj od začátku těšil. Dokonce jsem si ho označil jako závod roku. Jenže cesta k němu byla velice jednoduchá, bohužel. 3 týdny před závodem jsem nějak začal polevovat, nebylo to sice způsobeno mnou, ale časem, a tak namísto tréninků to byl spíše aktivní odpočinek. Lehce na cvičišti, těžko na bojišti, říkal jsem si.

Tak tedy píše se pátek 1. 8. 2014 a já vyrážím 15:35 od domu k Tomiczkovým, se kterými následně podstoupíme cestu přes daleký Třinec pro ultra špičku Matěje Urbaczku, a cestou necestou jedeme na registraci do zemských pekel, tedy na můj první Ultra a k tomu ještě sky maraton Lysohorský čtyřlístek. Registrace probíhá až nečekaně hladce. Až na smutnou zprávu, že můj bídný kapitál se ještě ztenčí o 100 korun za tričko. Nezvalovi se následně přesunou do velkého stanu, kde rozloží svůj cirkus. My s Romanem stavíme vlastní stan, abychom měli více svého osobního prostoru a přehledu. Tak tedy výborná večeře na chatě, pár slov s Nezvalovýma a Símou s Matesem a jde se. Před spaním jsem si zašel na korbačiky a sledoval borce, kteří vypadali spíš na záchytnou stanici než na 65 km v ukrutném horku. Tak tedy vyčůrat, pomodlit  a spát. Spát- bohužel to mi jaksi nešlo. V hlavě mi už proudily ty nejhorší myšleny, ještě navíc když bylo 11 hodin a někteří borci ještě kecali. No tak jsem bídně pospal do páte, kdy ti borci byli už vzhůru a asi se šli rozběhat nebo co. Pár rad na závěr, že se nemáme ztratit, zranit se a td. Ještě pár povzbuzujících slov na závěr od Matesa, Romana a Ondry, ještě od další ultrašpičky Pala a jde se na věc. 3,2,1 teď…hromadný start se proměnil spíše v hromadnou chůzi, ale pak jsem to postupně začal přepalovat, až sem si uvědomil, že závodím jedině s limitem a tak těch 5 borců co mě teď předběhne mi vadit nebude. Na prvním lístku jsem byl za neuvěřitelnou hodinu a půl, což mě překvapilo, protože 12 km a něco běhám standartně na Kozinec za hoďku a půl a tady to mám na Lysou do kopce. První občerstvovačka, hlavně ta cola a jdeme na pro mě nejlepší část závodu, seběh do Krásné. Ten sem si vklidu užíval, ale bohužel před druhým lístkem mi došla voda, ale naštěstí jsem našel po 15 minutách pramen a vše bylo vpohodě J V dálce jsem ale viděl Matěje jak prakticky kulhá a řekl jsem si, že něco není vpořádku. Moc mě pak mrzelo, když mi Mates oznámil, že dále to nejde, ale bohužel i tohle patří k běhu. Mates mi pak dal pár povzbudivých slov a po krátké rozmluvě jsem pokračoval dále. Už na druhém lístku lidé vypadali tak, jako by si před lístek dali Travný. Tak jsem tam pár lidí předešel a šel na 2 lístek. Tam jsem si dal colu, nějaký meloun a opět vzůru do údolí. Někde při tomto seběhu potkávám Kristýnu, se kterou pak absolvuju další půlku závodu. Seběh na Mazák z Lukšince už tak štastný nebyl, zvlášť ne asfaltová cesta a volání rodičů. Ne tedy že by mi vadili oni, ale můj krásný telefon, který kromě volání zvládá vše. Tak tedy 3 lístek by suveréně nejhorší ze všech,  který sice díky energetickému gelu nebyl tak naročný, ovšem do chvíle vrcholové pasáže, ta byla děsná. Tento lístek pak byl nekonečný. Ovšem myšlenky byly povzbuzující, už jen dva seběhy a jeden kratší výšlap a honem k mamince. Takže na vrcholu dám opět colu, hodně melounů a od táty se dozvídám že na Ondru mám jen 5 minut. Tak sem teda vzal a v euforii jsem běžel jak drak. Bohužel, přejedl sem se a tak bych se nejraději vyzvracel. Ovšem s ohledem na můj vygelovaný žaludek jsem to raději nedělal a běžím dále. Smskou se dovídám, že jsem 73 což není zlé, a dokonce u Ivančely se mi splnil můj malý běžecký sen…porazit Ondru. Jenže Ondra říká že sbíhavat nemůže, ale že to dojde, tak dodám pár povzbuzujících slov a běžím směr korýtko. Seběh je velice nepříjemný a zdlouhavý, ale naštěstí už stoupám ke sjezdovce kde potkávám Kristýnu. Sjezdovka byla tak vyčerpávající, že jsem na ní 3x bezvládně lehnul. Jenže za sjezdovkou už mě čekalo poslední a krásné stoupání na Lysou, kde se dovídám že jsem na skvělém 55 místě. Tak tedy poslední lístek, poslední meloun a ionták a honem dolů. Hazím do  sebe poslední bonbony,které mají být pry lepší než gely, ale mě teda nic nepomáhaly a tak jsem běžel. Bohužel, smutně jsem zjistil že to pod 10 nezvládnu. Mrzelo mě to, ale říkal jsem si že nemusím mít vše, stačí že Ondra je za mnou, mám první stovku v životě a dokončím první ultra. To vše znělo krásně, ale ten čas pod 10 mě mrzel. Tak tedy už jdu než běžím na Visalaje, potom se dozvídám že je to na Švarnou Hanku jen 3,5 km…bohužel je tam to nesmyslné kolečko a tak se to kapku protáhne. Jenže 2 km před cílem se dovídám, že kolečko zrušili a že běžím přímo do cíle. Tak jsem se raději zeptal pár lidí jestli je to pravda a ona to byla. Můj osobní čtvrtý lístek se splnil. Dám tento závod pod 10 hodin. Poslední kilometr a půl běžím jako blázen, nějaká unava není a je tu 300 metrů cíl…mám ještě 10 minut takže je to doma! V cili pak čas 9:49, užasné 59 místo, ale přichází ke mně Ondra a říkám si že to asi musel vzdát. Trošku mě to mrzelo jak kvůli Ondry tak kvůli mně, že ta výhra regulerní není ale tato budoucí česká ultrašpička mi podala ruku a pogratulovala. Skvělý pocit. Pak také gratulace od rodiny Nezvalových a mého milovaného prďavého tatínka :D J Pak po fejsbuku od další české ultrašpičky Matese a také Pala, mé maminky a od Toma.Asi 3x méně unavenější než po Perunu, což mě taky překvapilo. Lehnul jsem si, dal kofolu a uživál si neskutečnou atmosféru. To jak ti lidé dobíhali z úsměvem do cíle i třeba o 7 hodin později než Honza Zemaník bylo neuvěřitelné. Prostě euforii prožívali všichni. Tohle sem v ostatních sportech neviděl. Ještě když i tomu poslednímu co se vším usílím bojuje s limitem zatleská Honza Zemaník, to prostě v ostatních sportech nezažiješ. Pak vyhlášení, legrace jak má být, tombola ve které jsem mimochodem dostal brýle za nejmladšího účastníka (Ondrovi jsem to vyfouk) a čelenku. Pak už jen dlouhá cesta domů. Ještě bych chtěl pogratulovat Romanovi, který říkal že dá ještě 3lístek a smolí na to, ale nakonec došel ve skvělém čase 12:40, Kristýně která skončila na skvělém 3 místě celkově v ženách, také Aniččce která doběhla ve skvělém čase a všem co doběhli do cíle.  Ale hrdinové jsou ti, co se postaví na start. Takže Matěji a Ondro nezoufejte, vyhrajete příště :) Také bych chtěl poděkovat týmu, že mi poradili v hodně věcech. L4L byl tak krásný a euforický závod, že bych ho chtěl příštím rokem jít znova. Tak tedy příštím rokem na startu :)