Tenhle závod dělají tím co je, především závodníci, každý kdo nastoupí na start, si zaslouží respekt a úctu. Popasovat se s množstvím výstupů na Lysou horu v těchhle podmínkách totiž není vůbec jednoduché. Je jedno jestli patříte mezi top 10 nebo ke konci startovního pole, každý totiž máme své limity někde jinde, takže obtížnost je pak ve své podstatě pro všechny stejná. Proto gratulace k výkonům patří všem a poděkování z mé strany pak těm, se kterými jsem se potkal a měl možnost sdílet momentální radosti a strasti.
Blížím se k závěru prvního kola a vidím přes cestu mlíko, říkám si aha tak tady bude asi to slibované překvapení na závěr. Trochu zbystřím, no to co mě tam čeká, první sešup je docela v klidu a nenutí k nějaké větší pozornosti, po pár krocích přes cestu je tu ovšem větší sousto, naběhnu na hranu a ona tam díra, říkám si nahlas, tak tohle není dobrý (zabrzdil jsem opravdu na poslední chvíli). Dole se motají pořadatelé v čele s panem ředitelem závodu (něco upravují s hrazením), který se na mě otočí, a když mě slyší, pronese „nepi*uj a běž“. Trochu mě to překvapí.
Prostřídám, jdu se resetnout na basic a do gastra. Tam zjišťuju, že Mates má problémy s rukou a moc s ní nehýbe (ten poslední sešup neubrzdil), vypadá to na zlomeninu nebo podobný problém (který se později v nemocnici potvrzuje) posílám ho za pořadateli, ať ho svezou dolů a pošlou do nemocnice. Má štěstí na pana ředitele, který ho posílá….. odpovědí, tohle není Tour de France, tohle je extrémní závod, zařiď si to sám. Tak tohle člověka opravdu překvapí. Volá si tedy sanitku sám, ta ale stejně nakonec kontaktuje Horskou, která ho sváží dolů…..
V dalších kolech je už v tomhle úseku natažené lano, když se ptám po Liborovi (pan ředitel závodu), abych se dověděl jaké to je s pomocí závodníkům, když se zraní, odpovědí mi je od mladíka který tam dělá dozor „když se ti něco nelíbí, běž odevzdat číp a vy*er se na to“.
Bohužel k tomu asi není moc co dodat, arogance některých pořadatelů, neposkytnutí pomoci. Tohle moc nechápu. Každý však máme možnost volby a opravdu existuje spousta závodů, kde pomoc a úctu ke všem startujícím berou jako samozřejmost.
Tady je vidět, že stačí pár jedinců a i tak úžasná akce jako LH24 může dostat zcela jiný punc a nádech. Děkuji za mne už ne.
