Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Ještě:-D

Ještě:-DPobíhání po kopcích mě ještě moc neorzelo, a tak když byla možnost sehnat ještě startovní číslo na Jěštěd skyrace, nerozhodovala jsem se moc dlouho, právě proto, že jde o Jěštěd. Připadá mi takový romantický a zvláštní už z knížky Jaroslava Rudiše Grandhotel , a takový se mi zdál i před třemi roky, to jsem tam byla poprvé a vyjela lanovkou. Tehdy jsem si pomyslela, pěkný stoupák s těma šutrama pode mnou, ale byla taková mlha, že víc toho stejně vidět nebylo. Taky déšť a vítr, úplně jako tuhle sobotu.

Liberec je pravda trochu z ruky, ale když máte plné auto super lidí, a super řidičku na střídání, je to pohoda, uteklo to rychle a už jsme se vykládali z aut. Po studené večeři přišla chuť na studené pivo, a tak jsme s Helčou ještě podnikly večerní projížďku po Libereckých pumpách, aby se nám po Kozlíku v plechu dobře usnulo. A saplo se nám fakt dobře.

 

Ráno na nebi modro, pozitivní nálada k snídani a všem těm předstartovním rituálům a přípravám. Když přijedem na registraci, je už zataženo, s Terkou se jdem zahřát rozklusem a už skoro prší, během dne se to teda zvrhlo a počasí se rozhodlo pro tu horší variantu...

 

Areál je našlapaný bežcema všech barev a outfitů, atmosféra je hojně podporována velkými repráky, zejména pak samotný start s ohulenýma AC/DC. Takže už se běží, a hned do kopce :-o , jako vždycky mi trvá než se nějak rozkutálím a rozdýchám, pak se to trochu zpraví v prvním seběhu a rovince. Musím říct, že se mi ta trať moc líbila, byla pestrá, běhací části byly příjemné, a i ty stoupáky bavily, protože nebyly nekonečné. No a já měla velký bonus, po prvním vystoupání na Ještěd na mě čekala Helča, a to bylo moc fajn ! Už je to tradice na každém mém závodě, že lidi co mě předběhnou do kopce pak zase doběhnu dolů. A přestože většinou startovní pole uzavírám spolu s pár spolubojovníky, tak mě závod moc bavil. Heli na mě chudák čekala tedy na Ještědu, kde bylo fakt psí počasí a hlavně foukalo, žádné zdržovačky tam. No a taky díky Heli jsem věděla kudy pokračovat. Potkaly jsme ještě bloudící závodnici, kterou poslali mimo, zmatky tam nahoře nějaké bohužel byly. S Helčou už se mi do cíle pokračovalo samo, akorát nějaké prostoje ve křoví, to já bohužel nemůžu vynechat, podruhé se vyškrábat po šutrech a pak už jen dolů. Dobíhám poslední metry, a jen co protnu bránu, slyším první takty, to se mi zdá, hrajou moji best píseň, Bono zpívá Pride a moje cílová euforie se znásobí. Tak se neudržím a trochu si tam poskáču a potančím. Nj, když se do cíle nedoplazíte po břiše a s pěnou u huby, označí vás vaši nejbližší za flákače :-)

 

Ale moc toho hopsání už pak nebylo. Ikdyž organizátoři slibovali večerní párty, a taky ji asi uskutečnili, už nějak síly nezbyly. Místo sprchy suchá hygiena v autě, tj oškrábat nejhorší bláto z lýtek, „nějak“ si upravit vlasy a snažit se sehnat trochu tepla. Dobré jídlo pomohlo, a i na to studené pivo nakonec přišla chuť, a vyhlašování jsme se taky dočkali. Pakj eště dlouhé hledání, kdeže to máme dneska domeček, punk ubytování bylo ve stylu „na schovky“, ale našli jsme. A tak jsme se ráno mohli probudit přímo pod skokanským můstkem, pod Ještědskými tribunami.

 

No a hurá domů, do našich milovaných Beskyd, bylo to fajn :-)

 

Díky Helčo za podporu a pomoc, mělas to i s koupáním v mechovém jezírku :-), a všem nvpp , žlutásci mám vás ráda!