Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Jaké to bylo na valašském hrbu

Jaké to bylo na valašském hrbuKrásně tam bylo! nebojte se, nečeká vás zase nějaké přeexcitované čtení... Ikdyž je to za humny, vlastně na druhé straně kopce, zase jsou ty kopečky jiné, hlavně neookoukané, neprošlápnuté, aspoň pro mě. Helenka s Hanysem už měli jasno, že jsou na startovce, mě nemusela Helča dlouho přemlouvat a byla jsem tam napsaná na 30 km trať záhy taky. No a Vojta na padesátku. Nejlepší na tom všem bylo, že čtyři lidi jeli závodit a tři lidi jeli jako support.

Po spanilé jízdě do Karolinky jsme auta nechali na parkingu a přesedli na bus směr nahoru. Pojídala jsem nějaký chlebík se sýrem, samozřejmě si mě dobírali, že můžu před startem jíst, resp. cpát se, hrdě jsem hlásila, že klidně, že mi to vůbec nevadí, pak jsem se divila...Vysypali jsem se z busu, a nahoře na tom miniparkingu vidíme vip Mudr. Dorda Slávek , tak jsme se pozdravili , popřáli štěstí a směr registrace.Docela pěkné zázemí na startu myslím, nafasovali jsme trička, nachystali vestičky běhací, lahvičky cucací a brzy vybíhali padesátníci. Vybíhali taky Palo s Matesem  a Metloškem, aby nás pak dokopali posledních deset do cíle.

 Krajina se mi moc líbila, jen jsem se bála kolik příjde kopečků, taky bylo slunečno a teploučko. Docela rychle to uteklo k první občerstvovačce, čekali tam všichni tři naši dobrovolníci, jako na nějakém super ultra závodě, polívali  nás houbama namočenýma ve vodě, povzbuzovali, ani jsem nestihla nacpat kousek melounu do pusy. Pak už to bylo do kopce, moje tempo tomu odpovídalo, ale rvala jsem se s tím, brzy se trať křížila a tak jsem mohla aspon zamávat na Hanyse, který už běžel zpět, o chvíli později na Helču. Pak malé bloudění a konečně otočka a ještě znovu 15 zpět. Došla mi muzička, ale spásou byl Metlošek, doprovázel mě celou desítku do cíle, ikdyž mě se to zdálo mnohem víc. Chlebík co jsem spořádala v autobuse chtěl ven, bylo mu jedno kudy, moc dobře mi nebylo, naštěstí kěříků kolem bylo dost. Z kopce se mi povedlo se ještě občas rozběhnout a i do cíle jsem dopádila jako běžec.

Opravdu milá atmosféra, Helča s Hanysem už samozřejmě po sprše, občerstvení, jako by přišli z výletu, mě chvíli trvalo se vzpamatovat. Daly jsem si pivko, sedli všichni na vyhlašování, čekali jak doběhne Vojta. Netrvalo to dlouho, stejně jako netrvalo dlouho to, že Heli stála na bedně se stříbrem na krku. Prostě Avatarka! Nové botky jí svědčily :-) Potlesk pro šampión Licháče, pak čajíky a polívka a že pojedem. Vojta si vzpoměl, že by se podíval na svůj čas, ještě to nestihl, celkem překvapen nám oznámil, že má taky stříbro! Jenže vyhlášení padesátky ještě zdaleka nebylo na obzoru, zato byly na obzoru velké černé mraky a bouřka přišla do pěti minut. Docela se rozparádila, vzlétly i stany i cílová rampa, celé tehnické zázemí ve chvilce mimo provoz. Trvalo to, organizátoři se taky trochu zapotili, ale nakonec přesunuli vyhlašování do budovy. Vojta byl ověnčen medailí, mohli jsme jet. Akorát nebylo čím, kyvadlovka už nejezdila, bylo nás akorát na tranzit.  Jakoby tam na nás čekal, hodil nás k autům, auta nás hodila domů. 

    Pro mě to byl moc příjemný závod, ikdyž docela těžký, ještě loni jsem půlku půlmaratonu dopajdala, teď jsem skoro celou trasu běžela. Pocit že jsem na nějakém ultra byl taky fajn, někteří se asi budou smát, pro mě to bylo super. I to že jsem měla doprovod, že parta čekala v cíli a fandila, prostě jsem po něčem takovém vždy toužila. Vidět všechny ty běžce a běžkyně, být mezi nimi, být jednou z nich...Takže jsem za to moc vděčná, doufám že za rok zase, kdo váháte, běhejte, trénujte a jeďte tam taky!