Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Inovecká 45

Inovecká 45Většina z vás si bude myslet, že jsem jel na Inoveckou 45 poměřit síly s místními běžci, nebo jako obvykle se pokochat přírodou. Opak je však pravdou. Na Slovensko jsem se tentokrát vydal hlavně pro mikinu „ultra trail is punk“ a pojíst skvělé pochutiny na Radových občerstvovacích stanicích. Běh hrál tentokrát doopravdy vedlejší roli.

V pátek večer jsem se vydal vlakem „regiojet“ z Třince, přes Žilinu (kde jsem přibral Martina Drozda) do Bratislavy za Mariem. Cesta byla moc krásná a pohodová, protože v „regiojetu“ je skutečná pohoda (hudba, jídlo, Martin zjišťující nepřítomnost hotovosti ve své peněžence). Navíc i na stanicích v Žilině a Bratislavě nebylo o divné lidi nouze, díky čehož jsem si cestu moc užil. Po projetí Bratislavou, která se mi mimochodem moc líbila (teda až na těch asi 1000 billboardů), jsme se konečně dostali k Mariovi na letiště, načež po menší chvilce čekání jsme konečně všichni 3 (já, Martin a Mario) vyrazili do Šály, kde přebývá Mario s rodinou. Po dojezdu na místo jsme se ještě dlouho bavili o různých zážitcích, navíc při skvělém občerstvení, takže jsme nakonec spali jen nějaké 2 hodiny. Ale aspoň jsem si užil další skvělý večer.

Před startem

            Ze Šály jsme ráno vyrazili okolo šesté hodiny. Až na to, že mi byla zima, a že jsme neviděli z vlaku žádné hory, ale jen asi 1000 km roviny, vše probíhalo v pohodě. S Martinem Drozdem jsme se bavili o různých zážitcích (většinou z Oláfoakcí), takže cesta utíkala skutečně rychle. Pak ovšem odbilo 8:10 a…

            Kozárovce! Takové šoky hned po ránu. Nezasvěceným popíšu situaci ve zkratce: Martin v 8:10 zjistil, že už bychom měli být podle pravidelného příjezdu v Nové Bani. Před námi ovšem stál vlak, takže jsme se nemohli podívat, zda jsme správně. I proto došlo na otázání se místního buď úplně hloupého, enormně zmateného, nebo hloupě žertujícího jinocha. Ten nám oznámil, že neví, jestli jsme v Nové Bani a po chvíli dodal, že teda jsme správně ve zmiňovaném městě, díky čehož jsme vystoupili. Vlak po chvilce odjížděl. Odjížděl i protější vlak, díky čehož jsme spatřili název: Kozárovce. Pocit po spatření tabule byl pak k nezaplacení.


Kozárovce. Jen škoda, že start byl o 15 km dál v Nové Baňi. Autor: Martin Drozd.

Takže když jsme spatřili místní podivíny, poptali se po vlacích + autobusech a zjistili, že dlouho nic nejede, zavolali taxíka a zjistili, že je drahý, zavolali Mariovi a zjistili, že jsme s prominutím v úplné prdeli, došlo k vyhodnocení, že by bylo dobré jít stopovat.

            Po chvíli jsme stopli nějakého hodného pána, který nás ovšem zavezl jen do protější vesnice. V té jsme ovšem jako zázrakem stopli hned dalšího pána, který nás dovezl přímo na start. Martin s oběmi pány navíc prohodil pár slov, takže kromě toho hodinového manka se vlastně nic vážného nestalo.

            V Nové Bani nás čekal Rado. Ten nám oznámil, že nám to hodinové manko v cíli odečte, takže pohoda.  Dal nám navíc itinerář a jednu štamprli pálivého „ionťáku“. Nicméně v Nové Bani už legrace skončila, díky čehož asi 10 minut po dojezdu jsme museli vystartovat. Ovšem musím říct, že se mi tentokrát vůbec nechtělo, což se mi zas tak často nestává.


Většina lidí startovala v již předem stanovený čas. Autor: Martin Minaroviech.

Ale třinecko-žilinská dvojice musela udělat vyjímku. Autor: Radovan Harach.

 

Start … Nová Baňa->Modoš

            Hned po startu jsme díky mě zabloudili. Běželi jsme totiž přes Hron, tudíž úplně na opačnou stranu. Naštěstí jsme tento problém zjistili včas, takže nás to stálo pouhé 3 kilometry navíc a přijatelných 20 minut ztráty.

            Po doběhu do Nové Baně jsme vůbec nevěděli, kudy tudy. Kdybychom nepotkali Braňa, který si dával 15 km navíc a pak běžel v protisměru (což nám ovšem oznámil asi po 300 metrech společného běhu), tak bychom v Baňi bloudili doteď.

            Naštěstí všechno dobře dopadlo, takže minimálně po Inovec to nebylo tak hektické. Běžel jsem už navíc sám, protože Martina Drozda jsem hned nad Novou Baňou ztratil. Cesta i díky toho byla trošku smutná, moc neutíkala, a kdybych nepotkal těsně před Inovcem nějakého turistu, tak se rozbrečím, že tu jsem sám.

            Na nejvyšším vrcholu závodu Inovci (901 m. n. m) jsem byl asi za 2,5 hodiny od startu, což bylo dost pomalé, nicméně vzhledem k tomu, že cestou na vrchol to bylo samé bahno, led, či sníh, to až tak zlé na turistu nebylo. I díky této dlouhé cesty jsem si vrchol patřičně užil, neboť byl navíc moc krásný.


Nejvyšší vrchol závodu- Inovec (901 m. n. m). Autor: Gábor Hevér.

Seběh k Mariovi na občerstvovačku už ovšem tak slastný nebyl. Čekalo mě plno bahna, ne zrovna přívětivé počasí, ponurá nálada a stále se spomalující tempo. I díky toho všeho jsem byl hrozně rád, když jsem těsne před Modošem potkal pár příjemných lidí, protože jsem se už dost bál, že jsem úplně sám v exotickém Slovensku.


Krásný seběh mezi Inovcem a Modošem.Ne, neměl jsem sucho v botách. Autor: Gábor Hevér.

Modoš (22 km)

            První, poslední a parádní přežrání. J K Mariovi jsem se moc těšil. Měl tu plno dobrot, celou svou rodinu a navíc příjemnou atmosféru. Jako bonus navíc dorazil Braňo Gereg, takže na občerstvovací stanici jsem pobyl dobrých 20 minut. A po 20 minutách jsme se s Braňkem rozhodli, že vyrazíme dál. Nicméně jen tak to nešlo, takže jsme si umanuli, že se vsadíme o to, kdo bude první v cíli. Moc jsem tomu sice sám nevěřil, protože Braňko letos přepnul s kochacího modulu na modul chrta, nicméně naděje umírá poslední-sázka přijata.


U Martinců v kuchyni. Zdroj: sdílené fotky TK Filozof na fb události akce.

Modoš->Nová Baňa

            Z Modoše jsem se musel dostat k odbočce do nekonečné Osné doliny. Nicméně po hodinovém běhu a delší konzultaci s itinerářem, kterého jsem se dotazoval, kde se vlastně nacházím, jsem dospěl k závěru, že by bylo lepší zavolat někomu moudřejšímu, který ví, kde zhruba jsem. V telefoním seznamu jsem tedy našel jméno Braňo. Bohužel to byl ale Braňo s Vrútek, který zrovna určitě bušil na Martinských Holích, takže absolutně nevěděl, která bije. Číslo se skrývající pod názvem Braňo jsem tedy pro jistotu kategoricky vyloučil. Zavolal jsem proto raději Radovi, který mě ujistil v tom, že jdu dobře. Prozatím.


Krásná, zato však nekonečná Osná Dolina. Autor: Gábor Hevér.

Na konci Osné Doliny těsně před Inoveckým sedlem jsem navíc potkal konečně nějaké lidi. Po chvilce jsem jim však upláchnul a užíval jsem si poslední kilometry závodu, které byly nakonec moc pěkné.

            Asi hodinku před cílem jsem potkal nějaké rozdivočené psy v sedle Kuchyňa. Ti mě alespoň trochu probudili z mého ospalého výkonu. Do cíle jsem proto sbíhával docela rychle, ale hlavně šťastný, že je to za mnou. Nějak jsem se totiž nezvykle trápil a vskutku mi to nešlo.


Večeř…Pardon… Psi v sedle Kuchyňa. Autor: Gábor Hevér.


Nádhené rozhledy někde nad Novou Baňou. Autor: Martin Minaroviech.

Sobotní Nová Baňa na mě také působila dosti ospale, takže se dívím, že jsem na posledních 2 kilometrech skutečně neusnul. Takže konec ospalý, celý výkon ospalý …

Nová Baňa (cíl)

            V cíli, jako již tradičně čekal Rado radující se z mého zdolání trasy, který mi za to předával diplom. Ve dvěřích jsem navíc potkal Hlaváče, takže jsme se přece jen nakonec viděli. No a zbytek času jsem už trávil s Braňěm, se kterým jsme si po dlouhé době měli doopravdy co říct.

Znovu v krásné Nové Bani. Konečně cíl. Autor: Rado Harach.

Domů jsme vyrazili v 17:00. Ve vlaku jsme už sice vypadali jako mrtvoly, ovšem nikdo nás nevyhodil, takže jsme do Žiliny dorazili včas. Já jsem dorazil i domů včas, ale chudák Braňko musel ještě 5 kilometrů pěšky, a navíc jeho vlak měl i spoždění. Ale na Letecké stovce jsem ho potkal, takže domů přece jen dorazil J

Statisticky

45 km/1600+, čas 6:29,66. místo, 3 kilometry bloudění hned po startu, 1 výstup v Kozárovcích J

Jak bych zhodnotil pořadatele

Bezkonkurenční 1, Rado dělá jedny z nejlepších akcí v Česko-Slovensku. A Máriova občerstvovací stanice byla samozřejmě taky bezkonkurenční J

Poděkování patří:

-Mariovi Martincovi za skvělé ubytování v Šali a za skvělou občerstvovací stanici.

-Pánům, kteří nás dovezli na start.

-Martinovi Drozdovi a Braňovi Geregovi za skvělou společnost při cestovaní z Nové Bani a do Nové Bani.

-Radovi Harrachovi za skvělou organizaci

-Všem těm, kteří mě jakkoliv podporují v mé zálibě.

-Opět a zase Bohu.