Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Hlavně napohodu :)

Hlavně napohodu :)Jako každý závod jsem nevěděl co od něj čekat, jaký čas, tempo apod. nastavit, takže u mě klasicky nezbylo, něž vyjít napohodu a nějak se to udělá. V pátek pro číslo, uglohnit tyčinky ať je po cestě energie a spát. Ráno včasný budíček, ať na start nedobíhám, vločky a 2x na WC (jedna starost z krku).

Všechno posbírat, zapomenout doma bandáž na koleno (nakonec nebyla potřeba, ušetřeno pár gramů) a vyrazit pod Javec. Tam už všichni připravení, se všema se pozdravit, popřát hodně štěstí, někteří se diví co tak pozdě a já myslel že jdu včas. Od Terky se dozvídám, že mlaďoši startujou dřív, tak radějí uhýbám stranou a fandím. 10Min do startu zjišťuju, že musí být numerko vpředu, tak jdu sehnat připínáčky a píchám ho do trenek, rozpíchat dres, to se neslušíJ. 2 minuty do startu, rychle odskočit a 3,2,1.

Po cestě rozklus, na sjezdovce jak by smet a směju jak všichni frčí, v duchu si říkám „jen počkejte na Prislop“(nějaký závodní duch). Na Javcu dobíhám Slávka a čeká mě méně oblíbená část, seběh. Nevím jak, ale šlo to samo. Děkuju předemnouběžícím jak to hezky vyšlapali. Guty a zatím to jde samo. Zamávat mamině, srknou z kelímku, zjistit že je to voda a zbytek na sebe vylít, vzít vedlejší kelímek, ten už vypít a frčíme dál. K peklu klasický špunt ale všichni zatím fičí až na Terku, kterou všichni míjí, povzbudím a fičím dál. Při výšlapu na Velký Javec před sebou vidím trojičku Luboš, Šimi, Bogdan a asi na tom zatím nejsem úplně špatně. Vytahuju první chiamüsli tyčinku, po nacpání do huby zjišťuju velikost a chvíli raději jdu, než ji polknu. Seběh do Řeky kupodivu taky celkem pohoda, v korytu jsem se raději zařadil a nedivočel. Míjím Vojtu, který to někde rozsekal a má padla. V Řece už se nemusím šetřit, jde to krásně jen si říkám, jak dlouho to vydržím. Prislop, pro mě nejlepší úsek tratě, čím strmější tím mě to víc baví nebo to ostatní baví míň? Dolů se raději řadím do řady. Nějaké ty srandičky s Palem, něco vypít, něco vylít, banán do ruky a… Na Šindelnou to nějak vyškrábu, míjím doposud neznámého parťáka z týmu Davida, který mě ještě v Tyře dožene, dávám druhou tyčku, zapíjím, rozdýchávám a připravuju se na jediný rovinatě běžecký úsek tratě. Tady se projevuje že zas takový běžec ještě asi nejsem, nějaká únava ale pomalu ale jistě to hrnu na Kalužný k dalšímu seběhu. Čekám kdy mě doběhnou týmoví běžci (zase ten závodní duch) ale zatím nikdo, asi pořád dobrí. Při seběhu už začínají dřít boty, žeby puchejř? Lepit, nelepit. Kašlu na to, ten poslední seběh už nějak skoulím. V Tyře vypít, sníst, vylít co jde a pojďme na ten Ostrý. Do kopce to pořád jde slušně. Na Ostrém vylít vypít ale ze silama už je to bída avšak kolemběžící mí zděluje že jsme na trati 4:30 hod. a to je dost pohoda takže cíl jasný, už to jen nějak dojít. Z Ostrého pata špička, špička pata, jak to vleze bo už to bolí. Míjející turistka postraší že jsem ztratil číslo, naštěstí to není na mě a sděluje ostatním „ no ale to je taky nějaký Třinečák z NVPP“, potěší. Na Kozinci pozdravím fandícího Brunďu a konečně to dokoulím do konce seběhu. Sním tyčinku (teda spíš tyčku), zapít rozdýchat, protože tady už to nebude taková sranda. Došlo i na mě. Řadím se do vláčku, hážu kotvu a snažím se to nějak uviset. Na slalomák zíráme trochu nevěřícně a nenápadně si dáváme se zrovnaspoluběžcem přednost. Pozbíral jsem zbytky sil a vyrazil. Šlo to tak nějak klasicky na pohodu, pomalu ale jistě. Pod mamlasplacem slyším čas 6:00 a už jsem spokojen, ani nezbírám síly na závěrečný finiž, beztak toho už mám plnou … Cílový čas těsně pod 6:05 a totální spokojenost. Na to že se chci zlepšovat pomalu dalších 20 let, trochu velký skok. Něco na tom pomalém běhu a taháni kamaráda kanistra ale asi bude …. a žluťácky trikot taky přidá. …tak Dík vy… ale to je zase jiná pohádka.