Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Čtyřikrát a dost! aneb Lysohorský čtyřlístek 2015

Čtyřikrát a dost! aneb Lysohorský čtyřlístek 2015Letos se konal 3. ročník Lysohorského čtyřlístku, což znamenalo pokořit Lysou Horu čtyřikrát ze čtyř různých stran, zdolat 66 km a převýšení 4000 metrů. Je to moje srdcová záležitost :) Absolvovala jsem všechny tři ročníky (což se mi u jiných závodů nestalo), ale hlavní je, že jeho první ročník byl mým prvním trailovým závodem vůbec.

Každý rok se startuje z jiného místa - poprvé to bylo ve Visalajích, podruhé na Švarné Hance. Letošní start závodu byl situován pod jeden z nejpěknějších hřebenů Beskyd mezi Bílým křížem a Grůní, konkrétně na Armaturku. Moc jsem se těšila! Že si pěkně máknu, že poznám nová hezká místa, nové přátele, získám zkušenosti a pěkné zážitky – stalo se :).

Začalo se ostrým výběhem na hřebenovku Gruň - Bílý kříž. Poprvé Lysá a v nohách jsme měli 15 km. První občerstvovačka, první pivko :) První seběh, první (naštěstí i poslední) nepříjemný pád, vstát, otřepat se a pokračovat... Přes památník skautů Ivančenu jsme se vydali na nenápadný, ale krutý kopeček Kykulku a přes sedlo Kyčera do Krásné. Bylo to opravdu krásné. Užívala jsem si seběhy, které byly o poznání rychlejší (než loni), a to díky odbornému vedení při tréninzích NVPP :) Díky. A zase nahoru na Lysou přes Malchor. To už jsme měli za sebou 30 km. Druhá občerstvovačka, druhé pivko :) Pokračovali jsme seběhem přes Lukšinec a Butořanku kolem Mazáckých skal do údolí Ostravice - hezké, ale nekonečné. Doběhli jsme k vodní nádrži Šance a začali zase stoupat přes Kobylanku zpátky na Lysou, zdoláno už 43 km. Třetí občerstvovačka, třetí pivko :)

Tady by se hodilo přísloví „do třetice všeho dobrého“. Vyrazit do posledního lístku bylo totiž pro mě více než náročné. Musela jsem si přiznat, že už toho mám opravdu dost. Ale přece to nevzdám! Seběh vedl opět přes Ivančenu a Hradovou do Malenovic, a pak jsme se kolem vodního pramene u Korýtka vydali naposled nahoru. To už mi ale fakt docházet síly, energie, nadšení a veškerý optismismus. Jen ten úsměv jsem si uchovala :) Hostinec u Veličků znamenal zastávku na kofolu (děkuju kolegovi za pozvání a nejspíš i záchranu života). Přislo přemýšlení, zda a jak pokračovat dál... Nohy nechtěly, ale hlava zavelela pokračovat, a tak jsem vyrazila vzhůru přes Lukšinec zase na Lysou. Občas jsem šlapala sama, občas s někým. Jsem ráda, že jsem se v posledním stoupání připojila ke Zdeňkovi, novému kamarádovi. Nejen že taky závodil ve žlutém dresu, takže jsme spolu pěkně ladili, ale hlavně proto, že jsme se posledních 15 km vzájemně podporovali, vystoupali s vypětím sil na poslední Lysou (v nohách nějakých 55 km), ale dobojovali to spolu až do cíle - po červené (mojí oblíbené) do údolí Poledňany a poslední 3 kilometry až na Armaturku. U cedulky s nápisem 500 m a s časem na hodinkách 11:58:00 jsme začali sprintovat, abychom to zmákli za 12 hodin. Podařilo se :)

Možná jsem nejdříve cítila zklamání, protože to bylo delší, než jsem chtěla. Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem to zvládla po svých, a hlavně hrdá, že jsem to nevzdala. Jsem ráda, že mi přijeli fandit kamarádi (i když jsme se minuli), že jsem na Lysé potkala Dalíka, že mě rodina a přátelé povzbuzovali, že jsem se seznámila s Luckou, Pavlem, Lenkou a Pavlem, Petrem, Zdeňkem a ... Proto závodím – abych poměřila síly s ostatníma, nejvíce však sama se sebou a užila si tenhle nádherný sport se vším, co k němu patří :)

Chtěla bych poděkovat organizátorům za supr závod, který s nemalým úsilím připravili. Další 4. ročník se bude konat 4. června 2016 a já už se na něj teď těším :)