Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

„Chyť svůj rytmus, kupředu, cíl už máme v dohledu“

„Chyť svůj rytmus, kupředu, cíl už máme v dohledu“...aneb po roce „masakr“ Lysohorský čtyřlístek.

To si tak v pátek udělám večeři, snídaní, závodní tyčinky. Všechno do krabiček, zabalit, zjistit že není vypraný dres, rychle propláchnout, ať ti za mnou neodpadnou hned na startu, doufat že do zítra uschne, naštěstí gut matroš, takže pohoda. Naházet všechno  + spacák a karimatka (klasicky zapomenou bandáž na koleno, opět nebylo potřeba) do auta a vyrazit směr Gruň na večerní registračku a ranní start. S Aničkou  jsme domluvíme na předstartovní doplnění vitamínu. Dám dva kousky, Anička se spolubojovníci Marcelou, zvládnou víc, šikovné to holky a k tomu nabídnou i azyl na pokoji, takže spacák spí v autě beze mě. Dík holky, jste zlaté. Ráno nějaké ty nezbytnosti, snídaně, facelift, připnout číslo, nezapomenou čip, pozdravit se s crossfiťákama Fousáčem a Kačenkou, vyslechnout něco o trati a 3,2,1…

Start krásně rovnou do sjezdovky, vysoká tráva jako bonus, takže v klidu ve vyšlapané kolejničce. Začátek klasicky na pohodu, i tak jsem dohnal Marcelu, která se ptá jestli jsem ji (Lysou) tam nalevo viděl. Za chvíli doháním Aničku, která hlásí „pomalu ale jistě“. Na tydle podněty nejde nezareagovat a občas popocházím a kochám se, vždyť je tam tak krásně. Na závodění času dost. Trochu nervózním když běžíme spíš od Lyse než k ní ale někde se ty kiláčky nahonit musí. Na 5 km regulovčík hlásí pořadí a zatím 164 flek, takže pohoda. Myslel jsem, že startuju klasicky zezadu, tak nevím kde se ti lodičkové ztratili a s myšlenkou že bych to mohl doklepat do stovky, začínáme poprvé stoupat. Zatím ve vláčku, všichni mají dost sil, tak to frčí. Na upe boží občerstvovačce něco stlačit a vypít a jde se poprvé dolů. Tomu kdo vymyslel ty šutráte chodníky bych dal medaili a pak bych ho s ní vyfackal. Ty šutry fakt nesnáším, ale nějak to přežívám i když už začínám cítit tlapičky (chodidla). Vyšlapat na Kykulku, nějaká kratší než minulý rok J, kde se chichotají regulovčice s parukama a že prý nás čeká krásný seběh. Tomu jsem moc nevěřil ale nakonec po kousku kamenitého úseku parádní seběh kde nahodí šmatlavý štýl a kulám to jak ďas, dokonce i rubnu pár spolubojovníku. Dole smlsnout extrabestenergy doma uplácanou tyčinku, zapít, neudusit se a jde se hore. Výstup z Krásné mám celkem rád, celkem to ubíhá ale je to nějaké delší než si pamatuju. Chvíli šlapu s nějakým lysacupistou ale ti lysaři jsou nabušení a tak mi poodchází, nějak to do toho kopce nejede. Přemýšlím, jestli šlapou ostatní rychleji, než minulý rok nebo je něco špatně. Jelikož jsem cca o sto míst vpředu než minule tak to svádím na ostatní rychlíky. Nahoře vylezu z lesa rovinka jde ještě popoběhnout, vyšlapat ten hnusný klikyhák šutraty chodník, nezapomenou projít branou a hurá na občerstvovačku. Všechno sníst a vypít, dolít vodu, skvělá holčina vždycky pomohla i schladila hlavu, díky TiJ a švihat dolů. Začátek opět oničom, až na povzbuzování Terky + ostatní. Ty kameny to je věc ale jinak to celkem šlo, a když jsem se dostal na lepší terén a nahodil šmatlavý štýl tak to fičelo samo. U Šance jsem start mlaďasů nestih, což jsem věděl už nahoře ale co už, zamával jsem jim alespoň v cíli J. Zaručeně nejhorší výšlap. Nekonečně se táhnoucí kopeček s občasným spočinutím během popocházení po vrstevnici, kde už nebylo dost sil na popobíhání, kloboučet dolů před těma ženskýma co mě tam sekly, šlapaly jak stroj. Jelikož jsem ani … nevěděl jak to je daleko či vysoko začal jsem si všímat výškových znamení. Konečně boruvčoky, konečně menší stromy, konečně žádné stromy, konečně nahoře. To bylo kvalitní utrpení, nohy tuhly sil ubývalo. Na občerstvovačce potkávám Fousáče, taky už pěkně vytuhlý. Něco vypít, pojíst nechat si dolít camelbak, nezapomenout projít bránou a hurá dóle. Po té hnusácké klikaté šutráte cestičce se vleču za spolubojovníkem, když se trochu srovná tak mu uteču a nějak to dokoulím pod Kykulku, kterou, naštěstí pořád stejně krátkou, vyšlápnu. Dolů celkem pohoda seběh, až na prudší začátek, celkem pohoda a krásně mi to uteče. Doběhnu ke Korýtku kde po jeho prozkoumání strčím palici a pořádně ji schladím a vydám se na poslední výšlap. Říkal jsem si, když to bylo dolů takový kousek tak by to nahoru mohlo jít. No chyba lávky. Hodím do sebe tyčinku, snažím se neudusit a jdu. Chvíli lesem, tam se to ještě dá, pak se dostanu na fajn úsek kdy vidíte ten vysílač, který je pořád stejně daleko. Trochu na palici a sil už taky ubývá, do kopce dneska fakt bída, alespoň mi to tak pořád připadá, jelikož ostatní šlapou ale už taky pomalu před umřením. Doplahočím to naposled nahoru, napiju, pojím, doliju a poprvé si tak na 2 min. sednu. Vstávám a jdu konečně naposledy dolů. Doslova jdu, na poskakování po šutrách už nemám pomyšlení. Dobíhá mě Fousáč, tomu to skopce jde líp. Došlapu, doskáču, jak to jde, na poslední cesťácký seběh kde to ještě rozběhnu. Letí se mi skvěle a nadávám si proč jsem se tak šetřil a poslouchal hlavu, která říkala že prý něco bolí, tuhne apod. Dosprintím dolů a šlapu poslední 2 km do kopečka. Tady už se všichni vidí v cíli a šlapou naplno, nikoho nedoháním, nikdo nedohání mě. Poslední trailový kilometr už nenechám aby mě hlava zblbla a rvu to co vleze, ještě přesprintím 4 běžce zamávám mlaďasům a 1,2,3 Cíl J. Dobíhám akorát na vyhlašení omladiny, congrat Metlošovi a Ondrovi za bednu, přecejen jiní sprinteři a jdu do sprchy. Nakonec teda 87 flek, takže 100-vka padla a zlepšení o 1:50 hod. na konečných 10:50. 10-ti hodinová hranice mi utekla o ranec, alespoň je co zlepšovat. Fakt kruťácký závod, pro mě občas s hnusnými seběhy a nekonečnými vyšlapy. Říkal jsem že už další nepůjdu, tak uvidíme :-D Rozhodně ostatním doporučuju J

Sportu zdar