Strava

Facebook

Video

Archiv

Kategorie: Články

Běh, běh a chůze naboso, otužování, strava …. Cesta za vlastními limity nebo za zdravím?

Ve svém povídání se budu snažit shrnout mé mnohaleté zkušenosti s běháním, běháním a chůzí naboso nebo v minimalistické obuvi, otužováním, WHM metodou a stravou. Proč? Tyhle věci jsou teď moderní, a je kolem nich rozšiřována spousta mýtů a polopravd. Třeba mé praktické zkušenosti pomohou právě vám, při pokoušení se najít ten svůj správný životní styl. Účastník WS100 v USA, při teplotách až +50 nebo UTMB ve Francii, kde byly teploty až -10 a mnoha dalších, většinou jen v trenkách a bez trika. Devět let bez běžecké pauzy a většího zranění.

Poslouchej své tělo? Ne! Ne jen to! Nauč poslouchat své tělo!!

1

Úplný začátek.

Ne, ten není o vytvoření tréninkového plánu nebo výběru těch správných bot. Je potřeba najít a definovat ten správný důvod, proč něco takového vůbec podstoupit, proč se nejen kochat, ale často docela dost vytrápit a potýrat. Motivace je ten největší základ, a je jedno, z čeho plyne, neexistuje lepší nebo horší důvod, proč. Někdo chce zpočátku jen zhubnout, posílit, cítit se lépe a dostat do sebe obyčejný pocit, že ještě něco zvládám, že můžu (spousta začínajících se za tenhle perfektní důvod stydí a přitom je jeden z nejčastěších). Prostě je jedno, jestli chcete být lepší v posteli, předběhnout kolegu z práce, dát lepší čas na desítku, být mistrem světa anebo konečně uběhnout maratón, či něco delšího. Tady účel světí prostředky, takže cokoliv, co vás udrží na nohou a v akci, je to pravé. Časem se pak vaše sny a přání budou dynamicky měnit... To je jen dobře, nejdůležitější je to, je nikdy neztratit.

Vsuvka

Když jsem začínal já, byl jsem pěkný chcípák, kolena bolavá (jedno dokonce po plastice), páteř nefunkční (ráno jsem vstával kolikrát po čtyřech a pak teprve na dvě), nadváha (patnáct kilonavíc oproti dnešku), ale v hlavě sen o maratónu a o tom, že takhle by to opravdu být nemělo, přece nejsem tak starý, jak se cítím.

Jak to vyjde.

Už jsme si ujasnili proč, teď by bylo dobré zvážit kdy. Pro někoho to zní možná zvláštně. Jednoduše, když mám čas, tak prostě obuji boty a vyběhnu. Jenže tak to většinou vůbec nefunguje. Člověk je totiž lemra líná a když si na něco nevyhradíte čas předem, tak se pak vždy najde důvod proč zrovna teď radši ne. Když doma ženě, přítelkyni, mamince….. oznámíte, že dané dny a hodiny v týdnu máte pro sebe a běhání, budou s tím všichni počítat. Zvyknou si, že je to váš čas a místo, aby vás od běhání odrazovali, bude tomu často přesně naopak. „Ty Karle, neměl jsi jít dneska běhat, já tu mám vždycky takový klid, když tu nejsi. Nevymýšlej, že venku prší, nejsi z cukru, tak se hezky oblíkni a běž.“ Na rozdíl od situace kdy zazní: „To zrovna teď chceš někam jít? Já si myslela, že bychom mohli …….“ Nemluvě o tom, že člověk si řekne, půjdu třikrát v týdnu, to se však podaří většinou pouze v tom prvním, pak nás selektivní mozek, který vidí vše růžově, přesvědčí, vždyť už jsi byl, stačí jít až zítra, příští týden ….. A z plánů pak lehce sejde. Nejlepší je, najít si nějakou běžeckou skupinu nebo kamaráda, který je ochoten jít do toho s vámi. Protože když vás někde někdo čeká, je to určitý závazek, který vás přece jen trochu nutí se na to nevykašlat.

Kolikrát a na jak dlouho?

 Tady už to bude o něco složitější. Nicméně, vše řeší selský rozum, který všichni máme. U začátečníků budete muset trošku zkoušet, jak jste na tom a co zvládnete. Pokročilí, to pak budou mít jasnější, tam už nějaké ty zkušenosti jsou a je třeba vše nastavit reálně podle aktuální výkonnosti a toho, čeho chcete dosáhnout (pokud bude zájem, vrátím se pak k tomuhle tématu později).

V čem a jak.

Začnu tím „jak“, protože od toho se pak odvíjí i to „v čem“. Najdete hodně článků a knih na téma - technika běhu, technika běhu do kopce, technika běhu z kopce ……. Nebojte, není to tak složité a všichni zastánci tĕch svých mají tak trochu pravdu. Pročítejte, zkoušejte a hledejte, kudy vaše cesta povede.

 Trochu vám tady popíšu, k čemu jsem za dobu svého běhání dospěl já a proč.

Co určitě uslyšíte nejčastěji od všech je: „Poslouchej své tělo.“ K tomu si neodpustím modelový příklad začínajícího běžce, protože když vyběhnete poprvé, určitě vaše tělo křičí: „No to snad nemyslíš vážně!“ Všechno vás bolí, nemůžete dobře dýchat a v hlavě probíhá urputný boj, jestli to stojí za to. Vaše tělo i mysl v podvědomí křičí, ať se vrátíš na gauč k televizi, protože tam nehrozí infarkt, křeče ve svalech a nedostatek kyslíku. Je na vás, jestli je poslechnete, ale v tom případě se neposunete dál a věřte, že to platí i pro ty zkušenější a nejen pro začínající. Posun ze zóny komfortu prostě někdy bolí a je třeba k němu mentální odolnosti, disciplíny, ale rozhodně ne poslouchat své tělo.

Tím pádem naučíme poslouchat své tělo . Dle mého, je technika běhu pouze jedna a ta se neustále přizpůsobuje aktuálním podmínkám (kopec, seběh, asfalt, terén …). Jejím základem je odraz zpod těla, čímž po rovině, z kopce nebo do mírného kopce, dosáhneme relativně vysoké frekvence běhu. Na obrázku uvidíte celý efekt, proč to vlastně dělat a proč neprotáhnout krok, jak se často radí.

 

Když se něco ohýbá a má kam, je možnost extrémního dopadu našeho nelehkého těla na naše kyčle, kolena, kotníky …. alespoň trochu utlumit, to je případ první. Jestliže dáváme nohu při dopadu před tělo, dochází k tzv. uzamykání pohyblivých částí a my dostáváme pořádnou dávku rázů. Naše páteř a všechny další části těla pak z toho velkou radost nemají. Je to něco za něco, protože ono se to snadno řekne, ale hůř udělá. Techniku a udržování flexibility pohyblivých částí těla je třeba neustále cvičit a obnovovat (proto dvakrát v týdnu běhám sice pomalu, ale naboso, v sandálech nebo nějakých bosobotách). A udržet dobrou techniku ve velké únavě během třeba stokilometrového závodu, kde člověk často přechází do chůze a terén se neustále mění, je opravdu velice náročné. Ale co náročné není …

Tolik písmenek naráz by nám nemuselo udělat dobře, takže pro dnešek stačilo a další věci zkusím vysvětlit a popsat příště.