Trochu nekompatibilní dvojka, Matýsek a já, vydáváme se spolu na tu dlouhou těžkou cestu. Zná mě, nejsem žádný borec, běžec, sportovec, přesto do toho se mnou jde. Bojím se ať nezklamu, chci splnit jediné, at spolu stojíme v cíli stejně jako na startu. Docela jsme se doladili, vystrojení čelovkama, hůlkama a hlavně ve žlutém dresu, zubící se ještě rychle do objektivu.Maty má hlavně to nejdůležitější, půldruhý metr krejčovské gumy s karabinou na konci, během celého závodu se od sebe nevzdálíme na vzdálenost téhle gumy :-)

Spustit přihlašování na cokoli o silvestrovské půlnoci je pěkná Uhrovina. Lidi kolikrát blbnou i střízliví, takže je jasné, že u některých se novoroční kocovinou prolíná i jiná linka než „kde to jsem, jak jsem se sem dostal a proč se mnou spí v posteli ten blonďák a mrtvý králík.“. Linka je to poměrně dlouhá a sem tam na ní je i nějaký ten hrbolek. Slibuje zážitek, smích, slzy, bolest i euforii.

Jelikož jsme s bráchou bývali plavci, na kole se taky občas projedeme a k běhu už jsem se taky pomalu přiblížil, rozhodli jsme se pro zdolání nějakého toho triatlonu. Po konzultaci s již absolvujícími jsme se rozhodli pro terénní Větřkovický triatlon, jelikož nemáme kola na asfalt ale jen do hlíny. Nakonec se k nám ještě přidal Mates (Žabák) a byli jsme komplet.

Vše začalo někdy v roce 2012, kdy zakládáme běžeckou skupinu NVPP. V té době naše běhání bez trička, v pětiprstech (Fivefingers) nebo minimalistických botách bez ponožek, vzbuzuje spíše úsměvy. Nicméně možná právě za tímhle minimalistickým přístupem k běhání a životu se skrývaly všechny tyhle tenkrát netušené možnosti, ke kterým jsme se dopracovali dnes.